Poptávka v tomto odvětví byla vždy přímo úměrná mezinárodnímu napětí, jež bylo v předchozích staletích „jako na houpačce“. Ilustrativním příkladem by nám mohly být mezinárodní vztahy v 19. století – zejména období po Vídeňském kongresu a sjednocení Itálie či Německa, ale také století dvacáté a jeho dvě světové války. Koneckonců, co se děje dnes na Ukrajině? Poptávané množství zbraní se výrazně zvyšuje a obranný sektor hraje veledůležitou roli. Co se za obranným průmyslem vlastně skrývá?
Obranný průmysl v ČR
Český obranný průmysl je z historického hlediska na našem území zapuštěn hlubokými kořeny, z čehož mohou těžit současní hráči. Česká republika se od pradávna řadí mezi zbrojařské země, což je dáno průmyslovostí této oblasti. Kde myslíte, že se vyráběly zbraně pro Habsburskou monarchii? Že by v agrárním Maďarsku? Kdepak, prakticky veškerá produkce pocházela z Předlitavska – Rakouska a českých zemí. Na počátku 90. let 20. století vedl rozpad zbrojního trhu zemí Varšavské smlouvy a přechod ekonomiky na tržní hospodářství k významné redukci zbrojního průmyslu, což demonstruje následující graf.
I když jsou české podniky zastoupeny v globálním dodavatelském řetězci nejčastěji na pozici subdodavatelů, jejich role rozhodně není zanedbatelná a s každým rokem dochází ke zvyšování reputace. K této situaci dopomáhá také česká armáda na zahraničních misích – důkazem je například RDP Dohoda s USA.
Podnikání v ČR
Podnikání v této oblasti ekonomiky je poměrně lukrativní. Ovšem regulatorní klec je zde z důvodu národních zájmů vyšší než v jiných oblastech. Zbrojařský průmysl má tendence spadat do sféry černé ekonomiky. Česká republika má s tímto problémem zkušenosti zejména z 1. poloviny 90. let minulého století, kdy kvůli absenci legislativního rámce a divoké privatizaci obranného průmyslu docházelo k těmto negativním jevům. V ČR je dnes dvoustupňový systém regulace obranného průmyslu - je potřeba získat 2 licence, kde se posuzuje dopad obchodu zejména v zahraničně-politických vztazích, hledisko veřejného pořádku či zabezpečení obrany České republiky. Jde o následující licence:
1) Ministerstvo průmyslu a obchodu na základě vyjádření Ministerstev vnitra, zahraničních věcí a obrany uděluje povolení k obchodování s vojenským materiálem (obecně).
2) Licenční správa uděluje licence na konkrétní obchod, a to na základě závazných stanovisek dalších orgánů státní správy – Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany.
Při zachycování rozsahu obranného průmyslu v jednotlivých zemích se nepočítá pouze s konvenčními zbraněmi, ale pracuje se s kategorií „vojenský materiál“. Jaké produkty se tedy z České republiky nejčastěji vyváží? Následující data pochází z výroční zprávy z roku 2012.
V 90. letech byly hodnoty zahraničního obchodu s vojenským materiálem relativně stabilní, nedocházelo k žádným významným fluktuacím, ačkoliv počáteční propad byl obrovský. Radikální zlom nastává až v roce 1999, kdy došlo k nárůstu o více než 300 %, což lze vysvětlit vstupem České republiky do NATO a s tím zvýšenou kredibilitou České republiky pro zahraniční partnery, stejně jako potřebou zkvalitnění české armády. Dalším vymykajícím se rokem je rok 2005, kdy došlo k dlouhodobému pronájmu stíhaček Gripen od švédské vlády.
Počátky Bezpečnostní a obranné politiky Evropské unie
Není se co divit, že i sem zasahuje bruselský aparát - evropský obranný průmysl představuje zhruba 30 % celosvětové produkce, pohybuje se zde okolo 55 miliard EUR a zaměstnáno je zde okolo 300 tisíc lidí. Konvertibilní tendence v rámci evropských států v oblasti spolupráce v armádním sektoru se začaly razantněji prosazovat v 90. letech minulého století, což vedlo ke snižování přebytečných kapacit a restrukturalizaci zbrojního průmyslu na úrovni jednotlivých národů.
Odstartování konsolidačního programu pro evropský zbrojní průmysl lze datovat do roku 1996, a to konkrétně k prohlášení tehdejšího evropského komisaře van den Broeka, že zbrojní průmysl v Evropě je v zuboženém stavu a je potřeba určitého jednotného postupu EU i v této otázce. Argumenty pro provádění jednotné bezpečnostní a obranné politiky byly podpořeny po nepříjemných zkušenostech z konfliktu v Jugoslávii. Následný text přijatý v Amsterodamu byl stvrzením integračních tendencí Evropské unie.
Při regulaci obchodu se zbraněmi v EU je hlavním unijním dokumentem Kodex chování EU při vývozu zbraní. V kodexu jsou uveřejněna fundamentální kritéria pro posuzování obchodu se zbraněmi. Ty mají ovšem jen deklaratorní charakter a rozhodovací pravomoci leží nadále na bedrech jednotlivých členských zemí.
Aktuální hrozba
Jak uvádí The Economist, Rusko je dnes jednou ze tří největších vojenských sil na světě. Co je zarážející – v předchozích 3 letech do roku 2014 v Rusku rostly výdaje na obranu ročně o zhruba 10 %. V roce 2014 to znamenalo již 3,4 % jejich HDP a pouze USA, Čína a Saudská Arábie využívaly více prostředků. Ať tomu říkáme jakkoliv – ruská vojenská invaze či humanitární pomoc na východ Ukrajiny - opravdu ozbrojený konflikt nikdo neočekával?
Pokud se pohybujeme v obecné rovině, tak i v tomto specifickém sektoru můžeme vidět globalizační trendy, které pomáhají sbližovat svět a obchod jako takový (a jím vybudované mezinárodní vazby) je i jednou z příčin udržování světového míru. Naneštěstí snaha o zvětšování rozsahu území či moci států a lhostejnost k člověku tuto premisu značně pokřivuje…