Solární energie by měla být značkou levného zdroje elektřiny, značkou ekologického využívání surovin, prostě a jednoduše by měla vyvolávat v očích lidí důvěru. Dalo by se napsat, že z takového zeleného pojmu snad ani nejde udělat značku korupce a dalekosáhlého podvodu. Úřady v naší zemi však dokázaly, že to lze, a opět posunuly práh nemožného.
Na začátku stál dobrý úmysl
Jak říká jedno zlidovělé moudro „Největší průšvihy jsou dlážděny dobrými úmysly“. V problému solární energie to platí dvojnásob. Na počátku to vypadalo slibně. Společnost, která měla před očima zplundrované severní Čechy, ostravskou uhelnou pánev a další místa, by ráda viděla více energie z obnovitelných zdrojů, které nebudou zatěžovat životní prostředí. Sluníčko se nabízelo mezi prvními. Vždyť je to jednoduché, na vyhlédnuté místo se postaví solární panely a už bude proudit energie do sítě. Žádné těžby, žádná nákladní auta s uhlím, žádné ničení krajiny. Veselé vyhlídky.
Zkazit se dá každá myšlenka
Člověk se ptá, jak se tak skvělá myšlenka dá zazdít. Lehce. Do problému totiž vstoupily nemalé peníze. Solární panely v době začátků solárního boomu byly dost drahé, a tak vstupní náklady na stavbu solární elektrárny byly poměrně vysoké. Stát tedy musel najít nástroj, jak investory ke stavbě motivovat. Zaručily pro dodavatele energie vysoké výkupní částky za MWh. To by nebyl zas tak špatný nápad. Když chceme v obchodě BIO potraviny, také si připlatíme. Jenže.
Lobby nebo korupce?
Ceny výkupu měl v kompetenci Energetický regulační úřad (ERÚ), který v rukách držel ne miliardy, ale desítky miliard korun. V tu chvíli do hry samozřejmě vstoupil lobbismus. Ten není principiálně protizákonný, ale velmi těsně atakuje hranici korupce a podvodu. Co se tehdy stalo, už asi nikdo nezjistí. ERÚ nasadil vysokou cenu výkupu a zdůvodnil to právě vysokými investičními náklady na výrobu solární energie. A znáte to, bližší košile, než kabát. Vyšší ceny energie se měly na celkových cenách odrazit někdy v budoucnu, takže v té době se slavilo. Stát měl zelenou energii, solárníci zaručený příjem a občan se radoval, jak se zlepší životní prostředí. To však byl pověstný tanec na palubě Titaniku.
Ekonomické zákony fungují…
Začal tedy boom solárních elektráren. Pamatujeme si to všichni. Na mnoha místech začaly vyrůstat nevzhledná pole nejrůznějších druhů solárních panelů, které sice neničily krajinu těžbou surovin, ale na kráse ji rozhodně nepřidávaly. Ale ekonomické zákony zafungovaly. Zvýšila se poptávka po solárních panelech, na trh začaly vstupovat další společnosti, zvýšila se konkurence a nastal strmý propad cen solárních komponentů. Majitelé solárních elektráren si začali mnout ruce. Investiční náklady se prudce snížily, ale výkupní ceny byly zaručeny státem, zisk proto každým dnem rostl.
Na druhé straně trhu však byly ekonomické zákony umlčeny zásahem státu, a tak distributoři energie museli od solárních producentů vykupovat energii za neúměrně vysoké ceny. Své náklady museli rozpouštět do cen pro konečné spotřebitele, a ačkoliv byl energie dostatek, dokonce přebytek, ceny rostly velmi vysokým tempem.
Sud prachu nakonec vybuchl
Takhle se nedalo pokračovat do nekonečna. Solární panely dále více a více okupovaly volná prostranství naší krajiny a najednou si toho začala všímat i široká veřejnost. Navíc se poměrně hodně začala každoročně zdražovat elektrická energie a idylka končila. Najednou se ukázalo, že lidé, kteří vedli v době začátků ERÚ a nastavili výkupní ceny, tam už dávno nejsou. Překvapivé to samozřejmě není. Kdyby dnes vyšlo najevo, že si tehdejší vedení ERÚ dnes užívá zasloužené odměny za výhodně nastavené výkupní ceny pro solární barony, nedivil by se snad nikdo z nás.
Přijde nás to až na bilion korun?
Na kolik tento megapodvod nakonec přijde obyčejné odběratele elektrické energie? Názory se liší. Současný ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS) v televizní debatě uvedl, že celkový účet za podporu solární energie bude až bilion korun. Tím by se tento podvod zařadil na první místo mezi bezkonkurenčně největší v dějinách naší země. Proč podvod? Současné vedení ERÚ totiž zadalo účetní firmě BDO úkol vypracovat komplexní audit celého programu podpory sluneční energie. A ten odpálil nálož.
Trestní oznámení za miliardy
Audit ukázal, že výkupní ceny byly tehdy nastaveny velmi vysoko, dokonce nad rámec platného zákona! ERÚ dal proto podnět na státní zastupitelství, které by mělo vyšetřit, zda nedošlo ke spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby s předpokládanou škodou v rozsahu desítek miliard korun. Ukázalo se také, že několik zaměstnanců ERÚ provádění auditu dokonce sabotovali. Z toho si můžeme udělat obrázek, jaké asi poměry na tomto úřadu panují. Zaměstnanci dostali výpověď a ERÚ podal trestní oznámení. Opět tu zřejmě cítíte nitky v pozadí, dotyční zaměstnanci zcela jistě kryly daleko větší ryby. Ty, které nemají čisté svědomí. A že toto krytí nedělali tito zaměstnanci zadarmo je více než jasné.
Nikdo neví, komu elektrárny patří
Pět z dvaceti největších solárních elektráren vlastní společnosti s akciemi na majitele. Tedy není jasná jejich majetková struktura. Prostředí pro možnou korupci a ovlivňování jak stvořené. Neznámí majitelé jsou například u druhé největší fotovoltaické instalace v zemi, elektrárny Nová Ves - Vepřek na Mělnicku, která má instalovaný výkon 35,1 megawattu. Tu vlastní firma FVE Czech Novum. Nikdo netuší, kdo vlastně za ní stojí a kdo inkasuje zisk. Nejasní jsou vlastníci také u deváté největší fotovoltaické elektrárny v ČR u Uherského Brodu. Zařízení patří společnosti Divalia, která je podle obchodního rejstříku vlastněná firmou Milplace s akciemi na majitele.
Úsměvné dohry
Jako výsměch přímo do očí obyčejného občana vypadá snaha poslance Tomáše Úlehly (ODS) zbavit provozovatele solárních elektráren odpovědnosti za vysloužilé panely. Svůj navrhovaný zlořád se snažil opět maskovat růžovými barvami. Chtěl předat odpovědnost za ekologickou likvidaci panelů na výrobce. Na první pohled to není zas tak špatné, ale většina výrobců se schovává kdesi na Tchaj-wanu nebo ještě dál. V době, kdy bude panely nutno zlikvidovat, tito výrobci už nemusí existovat. A hádejte, co by se pak stalo? Likvidaci bychom zaplatili my všichni ze svých daní. Pane poslanče, bravo!
Když se nad tím zamyslíme, začnou nám jednotlivé části skládanky do sebe zapadat. Stát se lekl, velmi snížil výkupní ceny a tak se solární baroni potřebují opět někde zahojit. Dejme tomu, že si vyberou nějakého poslance a poradí mu švindl s návodem, jak co nejlépe provést maskovací manévr. Naštěstí v případě pana Úhely byl maskovací manévr až moc průhledný. A ačkoliv se to pan Úlehla snažil nenápadně přilípnout k úplně jinému zákonu, nakonec se mu to naštěstí nepodařilo. S čím však temné pozadí solárních elektráren přijde příště?