Jakmile opustíme prostory univerzit a začneme být ekonomicky aktivní, ať jako zaměstnanec, nebo jako podnikatel, hned od prvního momentu bychom měli myslet i na dobu důchodu. Zdá se vám to úsměvné? Zvláště u skupiny vysokoškolsky vzdělaných lidí, u kterých se počítá s nadprůměrným příjmem? Ti přece nebudou mít potíže ani ve stáří, ne?
Český systém důchodového zabezpečení
Český systém důchodového zabezpečení se vyznačuje značnou dávkou solidárnosti. Co to znamená? Při výpočtu starobní penze se nepřihlíží až tolik k tomu, jaký objem peněz do důchodového systému ten a ten člověk odvedl. A tak to znamená, že člověk s nízkým celoživotním příjmem, může dostat až 40 % svého výdělku, na rozdíl od toho, který vydělával daleko více a také daleko více odvedl na systém sociálního zabezpečení, ale při výpočtu penze pak dosáhne s bídou na 12-15% svého platu.
Solidárnost Vám může ve stáří dost zatopit
A tak si představme, že úspěšný vysokoškolák s talentem začne pracovat a během své profesní dráhy se díky svým schopnostem vyšvihne do zóny dobře placených lidí. Budeme pro příklad počítat s dnešními cenami. A tak náš manažer bere třeba 60 000 čistého těsně před penzí. Během života si užíval, nijak nemyslel na důchod, vždyť každý měsíc platil jako mourovatý příspěvek na sociální pojištění a tak by se měl o něj stát postarat. Jenže on požádá o důchod a zpátky mu přijde příjemná zpráva, že ho ČSSZ vítá v penzi a vyměřila mu důchod 13 000 Kč měsíčně. Tento člověk musí ze dne na den změnit své životní zvyklosti, protože má najednou na své životní potřeby místo 60 000 pouhých 13 000 Kč.
A přišel druhý pilíř …
Tuto navenek „nespravedlnost“ měl odstranit tzv „druhý pilíř“ důchodové reformy. Ten zavedl nový produkt – důchodové spoření. O co jde? Člověk by si mohl část svých odvodů na sociální zabezpečení převést na soukromý fond . Tím by si zajistil, že tento objem peněz bude při dovršení penzijního věku opravdu jeho a nebude z něj solidárně dotovat chudší spoluobčany. Na první pohled dobrá myšlenka. Jenže.
… chudí se divili …
Když se na tento pilíř podíváme očima člověka, který se celý život pohybuje pod pásmem průměrné mzdy, nebo osciluje kolem této hranice, pak nás musí zarazit jedna věc. Proč já bych měl si spořit někde vedle, když stejně můžu spoléhat na solidárnost bohatých a moje penze se nebude příliš lišit od toho, na co jsem byl celý život zvyklý? Proč bych měl celý život spořit v nějakém fondu, kde nemám jistotu, zda o peníze nepřijdu? A nesmíme zapomenout, že vstupem do druhého pilíře, nám okamžitě klesne mzda o dvě procenta!
Navíc stejnou jistotu mi dává i klasické penzijní připojištění a na rozdíl od druhého pilíře mohu s penzijkem dělat určitá kouzla. Pokud však vstoupím do druhé pilíře, je to na celý život.
… a bohatí zatleskali
A tak je jasné, že druhý pilíř je obrovským dárkem pro nadprůměrně vydělávající spoluobčany. Tím, že vstoupí do důchodového spoření, se vyhnou té části solidárnosti a z jejich peněz se nebudou vyplácet penze pro chudý plebs. Začíná Vám svítat? Kdopak tu reformu vymyslel a kdopak ji schválil a prosadil? Lidé s minimální mzdou? Asi ne.
Jenže, co se stane, když do druhého pilíře vstoupí všichni bohatí? Kdepak se vezmou peníze na výplatu penzí chudým? Prohnilý sloup důchodové reformy se zákonitě zhroutí. Zákonodárci se zase řídili heslem „po nás potopa“.
Lovci lidí
Povolení starat se o peníze lidí, kteří vstoupí do druhého pilíře, dostalo jen pár finančních společností. Ty teď nahánějí obyčejné smrtelníky a přesvědčují je o správnosti vstupu do druhého pilíře. Jejich náhončí samozřejmě nechodí za těmi bohatými, ty už to mají rozmyšleno a jejich stejně bohatí kamarádi napojení na fondy už jim to dávno zařídili. Ne ne, lovci z fondů se zaměřují na dělnické profese, kde mohou uplatnit svou přirozenou hyenovitost a vnutit vstup do druhého pilíře nepříliš vzdělanému zaměstnanci. Tomu pak klesne mzda a celý život platí jakési důchodové spoření, které se mu nakonec nevyplatí. Ať žije důchodová reforma!