Časopis EkonTech.cz vám pravidelně přináší názory osobností českého byznysu. Jednou z osobností je i Jiří Moser ze společnosti PricewaterhouseCoopers (PwC). S panem Moserem jsme diskutovali při příležitosti zveřejnění průzkumu o názorech českých generálních ředitelů.
Pane Mosere, zeptám se první otázkou na průzkum, který jste nedávno zveřejnili. Myslím průzkum názorů generálních ředitelů. Mají ředitelé spíš optimistický pohled na budoucnost?
Generální ředitelé se dívají poměrně optimisticky na budoucnost svých firem. Již pro letošní rok více než polovina dotázaných dává poměrně velkou šanci tomu, že jim porostou proti loňsku tržby. A v horizontu tří let věří v růst devět z deseti ředitelů. Zhruba 40 % dotázaných si je růstem dokonce velmi jistá. Souvisí to s tím, že zhruba ve stejném horizontu by mělo dojít k oživení globální a potažmo i české ekonomiky. K tomu je potřeba zmínit, že jakkoli se generální ředitelé naučili v těchto nelehkých časech držet kormidla svých firem pevně v ruce, vývoj globální ekonomiky a souvisejících vlivů, jako jsou měnové kurzy či ceny komodit, jsou pro ně velkou neznámou, a tedy i největší hrozbou.
Jaký je Váš názor na budoucí vývoj?
S očekáváním generálních ředitelů se vcelku ztotožňuji. Situace na trhu není jednoduchá, na druhou stranu stále nabízí růstové příležitosti. Navíc úkolem šéfa firmy je hledat a nacházet růstové příležitosti, ne šířit paniku. Pokud teď někomu firma neroste, měl by jako ředitel být schopný najít řešení, aby aspoň za tři roky podnik prosperoval. Také si musíme uvědomit, že již nemá smysl mluvit o krizi. Já tomu říkám nová realita. Ta klade větší nároky na firmy, ale také dává nové příležitosti. Zákazníci jsou náročnější, jsou velmi citliví na cenu a chtějí jasně vidět, co za ní dostanou. Celkově je větší tlak na efektivitu a inovační cyklus se zkracuje, a tedy i doba po kterou se s výrobkem bez změn, chce-li vylepšení, udržíte na trhu. To mimo jiné znamená, že i české firmy hledají nová odbytiště pro své výrobky v zahraničí, neboť potřebují více zákazníků, kteří jim zaplatí náklady na výzkum, vývoj a další fixní náklady.
Je cesta z krize na dohled?
Podle mě již nemá smysl hovořit o krizi. Žijeme v dynamičtější a náročnější době a je třeba se tomu přizpůsobit – být více efektivní, inovativní, kreativní. Pokud máte na mysli makroekonomický pohled, tak již koncem letošního roku bychom mohli vnímat, že se ekonomika opět zvedá, výraznější známky oživení pak očekávám během následujících dvou let.
Největší příležitost k rozvoji podnikání pro následujících 12 měsíců vidí generální ředitelé ve vývoji nového výrobku nebo služby? Tedy v inovacích. Myslíte si, že české firmy inovovat umí?
Mezi českými firmami je jistě řada schopných a úspěšných inovátorů. To, co jim však často chybí, a potvrdil to i náš průzkum názorů generálních ředitelů, je schopnost zavést inovaci do firemní kultury, ochota změnit firemní kulturu. Jinak řečeno, ve firmách dokážou vymyslet a vyrobit nový produkt. Aby byl skutečně úspěšný, je ale potřeba změnit mnohem víc. Nový výrobek či služba totiž často vyžaduje i zcela nový způsob práce a myšlení zaměstnanců, jejich přístup k zákazníkům apod.
Snažíte se i v PwC firmám v inovacích radit?
Ano, například právě v oblasti změny firemní kultury, která je nezbytnou součástí každé větší inovace. Jde jak o technické záležitosti, nastavení procesů, tak i méně hmatatelné věci, jako je myšlení zaměstnanců, jejich motivace a vedení. Proto jsme také v uplynulých měsících výrazně posílili náš tým odborníků, kteří pomáhají firmám s transformacemi, tedy velkými změnami v tom, jak fungují.
Máte nějaký konkrétní projekt, kde se angažujete v oblasti inovací?
O projektech, které děláme pro klienty, bohužel mluvit nemohu. Zmíním ale iniciativu Česká inovace (ČIN), jejíž zakládajícím členem je i PwC Česká republika. Tato obecně prospěšná společnost si klade za cíl podporu inovací a inovativního prostředí v Česku. Pořádá mimo jiné soutěž Česká inovace, do níž se mohou se svými nápady hlásit nejen firmy, ale i studenti a akademické týmy. Mohou zde získat řadu podnětných nápadů a kontaktů, které jim pomohou s komercializací jejich nápadu. Umět dobrý nápad prodat, je totiž stejně důležité, jako ho vymyslet.
75,3 % generálních ředitelů si myslí, že český vzdělávací systém připravuje absolventy s profilem, který neodpovídá požadavkům trhu práce. Vy do PwC nabíráte každý rok desítky absolventů. Jaký je Váš názor?
I my vidíme prostor pro zlepšení. A sami se k tomu snažíme přispět. Například spoluprací s univerzitami, kam chodí přednášet naši odborníci, praxemi pro studenty, či podporou vybraných studentských organizací. Absolventi, kteří k nám nastupují, obvykle mají určitý teoretický základ, ale ten v žádném případě nestačí. Začínající auditoři proto u nás studují ACCA, mladí daňaři certifikát daňového poradce a lidé v konzultantských službách některou z oborových kvalifikací podle své specializace. A největší školou je pro všechny práce u klienta, kde se učí od svých zkušenějších kolegů. Od absolventů, kteří se k nám hlásí, víme, že to vše je pro ně velká motivace. Mnohdy zajímavější než nástupní plat
Kdybyste měl radit rektorům vysokých škol, co byste jim doporučil, aby nastalo výrazné zlepšení ve vnímání absolventů vysokých škol na trhu práce?
Z našich zkušení s absolventy českých vysokých škol jsme dali dohromady takové patero oblastí, na které by se měli u studentů zaměřit, zahrnuje: měkké dovednosti, jazyky, zahraniční zkušenosti, praktické zkušenosti a logické myšlení. Prezentační dovednosti, komunikační schopnosti, umění prodat sebe a svůj nápad jsou životní nutností každého bez ohledu na obor, kterému se věnuje. Český trh je příliš malý na to, aby si jakýkoli odborník vystačil jen s mateřským jazykem. Pouhý semestr na zahraniční univerzitě či stáž v cizí firmě může dát studentovi více než několik let doma. Podobné platí i pro praxi v oboru, kterému se hodlá student v budoucnu věnovat. A biflování už také dávno nestačí. Moderní absolvent musí umět logicky myslet, pracovat s informacemi a správně je vyhodnotit. Rychlý vývoj jednotlivých oborů vyžaduje neustálé doplňování znalostí a celoživotní vzdělávání.
Předpokládám, že jako jedno z doporučení byste dával i zintenzivnění spolupráce mezi univerzitami a společnostmi. Je to tak? Vaši kolegové (tedy 61 % generálních ředitelů) si myslí, že by podpora státu v této oblasti pomohla zvýšit inovační potenciál ČR.
Určitě. Úzká spolupráce s firmami by měla být cílem pro univerzity a naopak. Dobré uplatnění studentů je nejlepší vizitkou školy. Pokud je však škola odtržena od reality a nezná potřeby firem, pro které mladé lidi připravuje, nedokáže poskytovat kvalitní vzdělání. Na druhou stranu progresivní firmy pochopily, že spolupráce s akademickou sférou přináší benefit i pro ně. Navíc jsou pak ochotné poskytnout školám své know-how, praktické zkušenosti, chybějící finanční zdroje či technické vybavení. Škola je zpravidla silnější v základním výzkumu a může pomoci firmě posunout její produkt hodně daleko za její stávající vývojové kapacity.
Vy sám jste vystudoval Matematicko fyzikální fakultu (MFF UK). Mohl jste být vědec, ale rozhodl jste se pro dráhu poradce. Proč? A jak se na své rozhodnutí díváte s odstupem času?
Byl jsem vědcem, absolvoval jsem i část doktorandského studia v zahraničí. U vědecké práce mě osobně ale chybělo právě větší spojení s praxí. Když něco vymyslím, chci vidět, jak se to někde uplatní, někomu to pomůže. To mě baví na mé práci poradce. Když vymyslíme, jak firma ušetří náklady nebo zvýší tržby, tak za pár měsíců či za rok vidíme v jejích výsledcích zlepšení a oni naši práci ocení.
Myslíte si, že v podfinancované české vědě chtějí zůstávat talentovaní studenti/absolventi? Ti by měli být budoucností české vědy a inovací, nemyslíte?
Zatím naštěstí ano. Je to dáno mimo jiné tím, že i mezi vědeckými institucemi existují ty prozíravé, které si našly cestu ke spolupráci s firmami či se zahraničními vědeckými centry. Máte ale pravdu, že je konkurence uplatnění pro talentované mladé vědce obrovská. Zájem o ně má jak soukromý sektor, tak i univerzity v zahraničí. Například Čína či některé země Jižní Ameriky se snaží stahovat mozky z celého světa.
I z Vašeho průzkumu vyplynulo, že 61,5 % zvažuje zásadní změny ve své strategii pro řízení talentů, tedy že ředitelé vnímají talentované zaměstnance jako jednu z priorit. Nemyslíte si, že by i vysoké školy a vědecké instituce měly mít takovou strategii?
Každá organizace, ať už firma, škola nebo úřad, potřebuje strategii, jak získat a udržet si schopné lidi. V současné náročné ekonomické situaci je to o to těžší, že prostředky na finanční motivaci jsou zpravidla omezené. O to více je potřeba přemýšlet nad tím, jak zaměstnance zaujmout, motivovat a ocenit jejich práci třeba i jinak, než jen zvýšením platu.
Všechny absolventy vysokých škol by ani česká věda nevstřebala a tak míří na pracovní trh. Kdy je nejlepší termín hlásit se do výběrových řízení?
Nejlepší termín je právě teď, kdy u většiny mezinárodních společností začínají výběrová řízení. Často si studenti posledních ročníků nechávají „klid na studium“ a práci začínají hledat až po státnicích, ale to už je obvykle pozdě. Volná absolventská místa bývají obsazena a čerství absolventi musí vzít to, co je na trhu práce právě k dispozici. A to často není práce ve vystudovaném oboru.
A jak se na tyto výběrová řízení vybavit?
To, co bych radil rektorům vysokých škol, bych poradil samozřejmě i studentům. Být jazykově vybaven se zahraniční - nejlépe odbornou - zkušeností, umět se prezentovat a komunikovat s lidmi. To je nejlepší vstupenka do první třídy vlaku s názvem Kariéra. Šanci prodat skvělou myšlenku svému novému šéfovi totiž budete mít možná pouze během půl minuty, kdy ho potkáte náhodou ve výtahu, a ten člověk bude navíc rozumět pouze anglicky.