Vodní energetika je sice stoprocentně obnovitelná, rozsáhlé projekty vodních elektráren ale přinášejí značné problémy. Podporují rozrůstání korupce a nepříznivě ovlivňují životní prostředí. Odborníci doporučují soustředit investice spíše na vodní elektrárny menšího rozsahu.
Vodní energie je dnes jedním z nejvíce využívaných zdrojů obnovitelné energie. Lidé ji využívají od pradávna. Nejprve k dopravě, pak k pohonu strojů a v moderní době především k výrobě elektřiny ve vodních elektrárnách. I ve využívání vodní energetiky ale platí pořekadlo, že všeho moc škodí.
Podle nedávného výzkumu, který vedl odborník na energetickou politiku Benjamin Sovacool z britské University of Sussex, v sobě masové využívání vodní energetiky skrývá závažná úskalí.
Jak vyplývá z výsledků Sovacoolova týmu, země, které v největší míře spoléhají na vodní energetiku v podobě vodních elektráren, jsou více než jiné země ohrožené chudobou, korupcí a dluhy, stejně jako pomalejším růstem ekonomiky. Korupce v zemích závislých na vodní energetice byla dokonce o něco vyšší než v ropných státech. Badatelé rovněž zjistili, že ekonomický přínos velkých projektů přehrad s vodními elektrárnami se projeví až za dlouhá desetiletí.
Sovacool a jeho spolupracovníci porovnávali bezpečnostní situaci, úroveň politické správy, ekonomický rozvoj a vztah ke globálnímu oteplování u hlavních států, které spoléhají především na vodní energetiku, států, které spoléhají na ropný průmysl a pak ostatních států. Použili k tomu údaje Světové banky za období 30 let.
Badatelé jsou vůči vodní energetice jako takové shovívaví a souhlasí s tím, že je to významný zdroj obnovitelné energie. Pokud jsou vodní elektrárny součástí rozumného energetické portfolia dané země, které je dostatečně pestré, tak mohou přispět ke zlepšení dostupnosti elektřiny pro obyvatele i k lokálnímu ekonomického rozvoji.
Autoři studie ale zároveň zdůrazňují, že podle jejich závěrů rozhodně není moudré upřednostňovat projekty gigantických vodních přehrad. Megastavby, jako je třeba americká přehrada Hoover Dam v Arizoně nebo čínská monstrózní stavba Tři soutěsky, by se podle autorů měly stát přežívajícími dinosaury minulostí. Jejich extrémní finanční náklady a ztráty, které přinášejí na životním prostředí, by dnes měly být neakceptovatelné.
Mezinárodní instituce, jako je třeba právě Světová banka, v dnešní době vyzývají k rozsáhlým investicím do vodní energetiky. Sovacool a jeho tým v této atmosféře varují před megalomanskými projekty, jako je například navrhovaná megapřehrada Grand Inga Dam na řece Kongo, v Demokratické republice Kongo. Měla by stát 80 miliard dolarů, což je dvojnásobek celého ročního HDP této africké země. Autoři studie naléhavě doporučují, že by se investice do vodní energetiky měly soustředit na větší počty méně rozsáhlých projektů. Takové vodní elektrárny méně podporují korupci a méně ničí prostředí, zatímco mohou poskytovat dostatečné množství elektřiny.
Zdroj: University of Sussex