Na technické fakulty českých univerzit se hlásí stále málo studentů, mnohé z nich berou všechny uchazeče, kteří se do přijímacího řízení přihlásí. Na druhé straně firmy volají po dostatku schopných absolventů. Z čeho pramení nedostatečný zájem českých studentů o technicky zaměřené obory?
Preference k jednotlivým oborům se formují již ve velmi útlém věku, proto je velmi podstatné, jakým způsobem jsou dítěti znalosti a dovednosti předávány již od začátku. K prvnímu setkání se základem celé techniky, matematikou, dojde na základní škole a je velmi důležité, jaký vztah si k ní dítě utvoří. Záleží přitom především na pedagogovi, jakým způsobem látku podá.
Pro podporu inovativních způsobů učení matematiky a především pedagogů, kteří je používají, vznikl například projekt Matematika s chutí. Celý projekt založili podnikatelé v čele se Zbyňkem Frolíkem, kteří si uvědomují důležitost kvalitní a především poutavé výuky na poli matematiky. Do tohoto projektu investují podnikatelé své vlastní finance, kterými podporují konkrétní učitele vybrané na základě dotazníku a svých třídních projektů. Učitel poté učí matematiku prakticky a tak, aby žáky bavila.
To, že problém začíná již na počátku vzdělávacího procesu, si uvědomuje také ministr školství, Petr Fiala. Ten na konferenci České studentské unie v Liberci zmínil, že pokud nejsou studenti motivováni ke studiu techniky již na základní škole, potom už je pozdě. Jeho názor podpořil také rektor Technické univerzity v Liberci.
Dalším stupněm vzdělání je škola střední. Zde je zásadním problémem to, že se přechází ke stále větší abstrakci, která často v takové míře ani není nutná. I studenti, které doposud matematika bavila, tak "odpadají" a pěstují si nenávist kromě matematiky také k příbuzným předmětům, jako je fyzika a chemie.
Toto všechno poté vede k tomu, že při výběru vysoké školy je již pro mnoho studentů hlavní to, aby se již s matematikou a dalšími technicky zaměřenými předměty nesetkali. Přitom mnozí z nich talent pro tyto předměty mají, jen byl dlouhodobě špatně rozvíjen.
Všechny tyto aspekty hovoří o jediné věci, a to o nedostatečné přípravě pedagogů. Na pedagogických i filozofických fakultách se totiž často věnují budoucí učitelé z 90% samotné látce (a to často do nepotřebných detailů) a na didaktiku, tedy jak žáky dovednosti co nejlépe naučit, již moc času nezbývá.
Vzdělávací proces je přitom na způsobu předávání znalostí založen. Většina z nás potvrdí, že to, které předměty nás na škole bavily, záleželo vždy především na pedagozích a jejich způsobu výkladu látky.
Řešení tohoto problému proto tkví právě ve způsobu přípravy budoucích pedagogů. Fakulty vzdělávající budoucí učitele by měly být ministerstvem přímo podporovány nejen za svou činnost vědeckou, ale především pedagogickou a akademická obec by si měla uvědomit jejich význam. Zároveň by se samy pedagogické fakulty měly snažit zvýšit požadavky na své studenty právě v oblasti didaktiky, a tím zlepšit kvalitu svých absolventů.
Druhý krok je poté čistě na ministerstvu, a to udělat i díky vyššímu platovému ohodnocení z učitelské práce povolání žádané a prestižní.
O autorce:
Jaroslava Kořená je studentkou třetího ročníku učitelského dvojooboru Anglický jazyk a literatura a Základy společenských věd na Ostravské univerzitě. Třetím rokem také působí ve Stavovské unii studentů Ostrava a nyní je její prezidentkou.