Rozhovor s Jakubem Korfem, PwC Česká republika o kariéře a studentských organizacích...
Jakube, pracujete v prestižní společnosti v oddělení restrukturalizací. Co to vlastně je za oddělení a jak jste se k této práci dostal?
K práci v oddělení restrukturalizací (BRS – business recovery services) jsem se dostal tak, že jsem nejdříve pracoval dva roky v PwC v auditovém oddělení a poté jsem dostal nabídku pracovat v poradenství.
Naše oddělení se specializuje na poradenství společnostem, které mají nebo se blíží k závažným hospodářským problémům, které zpravidla končí prohlášením úpadku a zahájením insolvenčního řízení. Na konci naší práce bývá buď úspěšné zavedení reorganizačního plánu, který ve spolupráci s klientem připravíme, nebo řízená likvidace společnosti. Součástí naší práce jsou také hloubkové analýzy fungování společnosti a poradenství při refinancování podnikových úvěrů.
To je docela zajímavé. Podobných týmů, jako je ten Váš, asi v ČR moc není, že?
Pokud budu brát v úvahu dobu našeho působení na českém trhu, velikost a specializaci našeho týmu, a zejména zkušenosti z restrukturalizačních projektů, dovolím si tvrdit, že naše oddělení je v rámci České republiky jediné svého druhu. Právě tyto zkušenosti a specializace z nás dělají oddělení jedinečné i v rámci skupiny PwC ve střední a východní Evropě, což nám otevírá možnosti řešení projektů v různých odvětvích nejen v rámci ČR, ale celého regionu.
Jak se Vám tato práce líbí a co se vám na ní líbí nejvíce?
V BRS působím od léta tohoto roku, takže si stále zvykám na jiný styl práce, než s jakým jsem se setkal doposud v auditu. Svého rozhodnutí využít nabídku z poradenství nelituji a jsem za ni rád.
Naše práce je specifická svým nasazením a častými a rychlými změnami situací a úkolů, které musíme v krátkém čase splnit. Pro mnoho lidí by byl tenhle způsob práce možná nepřijatelný, nezvládnutelný, mně ale právě ta akčnost vyhovuje. Akčnost dohromady s velkými zkušenostmi s řízením podniku, které každým týdnem a měsícem získávám, dělá tuhle práci zajímavou a zároveň svým způsobem vzrušující.
Říká se, že velké poradenské firmy Big4 jsou hodně náročné? To tedy můžete potvrdit?
Práce v Big4 rozhodně náročná je. A to jak v PwC, tak podle toho co vím od známých, kteří mají pracovní zkušenost v ostatních firmách z Big4, i tam. Někdy mívám dokonce pocit, že práce v BRS je náročnější než práce kdekoliv jinde. (smích, pozn. redakce) Práce na velmi důležitých úkolech v šibeničních termínech vytváří velmi stresové prostředí, ve kterém není prostor pro chyby.
To pro mě ale nebylo nic nového, věděl jsem, co mě čeká. Náročné je skloubit práci v PwC se studiem ACCA. (mezinárodní certifikace účetních, pozn. redakce)
A co Vaši nadřízení, jsou hodně nároční?
Mým nejvyšším přímým nadřízeným je Petr Smutný, partner v restrukturalizacích pro celou střední a východní Evropu, který je hodně náročným šéfem. Na naši práci klade velmi vysoké nároky, které však mají své odůvodnění a práce pod ním je poměrně tvrdou, ale velmi cennou školou. Stejně tak jako úzká spolupráce s dalšími BRS manažery na jednotlivých zakázkách. Ti mě metodou „hodně biče a trochy cukru“ trénují ve zvládání velkého krátkodobého stresu, bez něhož se práce v krizovém managementu v podstatě nedá dělat.
Můžete nám prozradit, na čem právě pracujete, některé Vaše klienty?
Toto bohužel prozradit nemohu, jsme vázáni mlčenlivostí. Věřím, že to čtenáři pochopí.
Takže vlastně z krize Vaše oddělení těží?
Prakticky pokaždé, když někomu odpovídám na otázku, na čem je má práce založená, dostane se mi reakce typu – takže vy vlastně potřebujete, aby se firmám nedařilo…
S finančními problémy se mnoho firem potýkalo a potýkat bude i v období ekonomického růstu, ale je přirozené, že v období hospodářské krize se mohou snáze ocitnout v úpadku i společnosti, jež k tomu jejich velikost, renomé nebo výkonnost v uplynulých letech nepředurčovaly.
My samozřejmě nikdy nemáme radost z toho, že se nějaká firma dostane do úpadku, přijde o zakázky a zaměstnanci žijí v nejistotě, ale naší snahou je udržet ji v provozu a pokud je to možné, zachránit a zefektivnit alespoň část toho, co pro všechny znamenala dříve.
Proč jste se rozhodl jít do velké společnosti? Proč ne něco menšího? Neměl byste klidnější život?
Pro klidný život jsem nevěnoval 5 let studiu vysoké školy. Jsem přesvědčený, že každá práce v pozici absolventa, bez ohledu na velikost firmy, vás během relativně krátké doby hodně naučí.
Z vlastní zkušenosti mohu říct, že výhodou velkých poradenských firem jako je PwC, je jejich zkušenost se začleňováním absolventů do práce. Jen PwC jich každý rok přijmeme několik desítek. Náplň práce čerstvého absolventa ale není o tom, že vás někdo vodí za ruku, ale že jste po úvodním zaškolení ihned začleněni do běžného provozu a ukazujete, co ve vás je.
A jak jste vlastně v PwC dlouho?
Na plný úvazek jsem v PwC už skoro 3 roky. Po absolvování stáže v oddělení auditu jsem dostal nabídku na plný pracovní úvazek v tomto oddělení. Stáž v auditu byla náročná, ale pro studenta velmi zajímavá, a tak jsem věděl, do čeho jdu a ani na chvíli jsem neváhal. A tak jsem po dvou letech v auditu přešel do poradenství.
Slyšel jsem, že už na vysoké škole jste byl poměrně aktivní student?
Nejspíš ano. (smích, pozn. redakce) Myslím, že při možnostech, které dnes univerzity nabízí svým studentům, není složité být aktivním studentem.
Studium na vysoké škole pro mě neznamenalo jen získávání vědomostí, ale také nabídku jedinečných příležitostí. Já jsem se vždy snažil tyto příležitosti nacházet a využívat, naučit se něco nového. Získat před ostatními náskok, který budu moci využít při hledání uplatnění, ať už to bylo ve studentských organizacích nebo třeba kolejní radě.
Stál jste také u založení České studentské unie (ČeSU). Jak se na její začátky díváte s odstupem tří let od jejího vzniku?
S velkým potěšením sleduji, že ČeSU od založení výrazně „posílila“ a že unii vážně vnímají i představitelé českého vysokého školství jako ministr školství nebo rektoři.
Takže chápu to dobře, že i díky studentské organizaci/projektu jste se dostal do PwC?
Ano.
Myslíte si, že jsou nějaké výhody být ve studentské organizaci, které se nyní v ČR poměrně výrazně rozjíždějí?
Máte pravdu, za poslední dobu vzniklo hodně studentských organizací a projektů, což je pro univerzity i obecně českou společnost dobře. Lidé jsou aktivní, nebojí se jít za svým cílem a říci svůj vlastní názor.
Členství ve studentské organizaci považuji za velký přínos. Máte velkou možnost naučit se řídit projekty, vést lidi, realizovat vlastní nápady. Zároveň poznat, jak funguje plánování akcí, včetně jejich finančního zabezpečení, a v neposlední řadě nést zodpovědnost.
Za největší pozitivum považuji to, že získáte kontakty, které jsou po ukončení studia k nezaplacení. Nikdy nemůžete vědět, v jaké situaci a v jaké pozici narazíte na svého dávného kolegu z jiné studentské organizace. A protože ve studentských organizacích jsou zpravidla schopní a ambiciózní lidé, lze očekávat, že pozice to bude nejspíše vysoká.
Je něco, co jste se naučil ve studentské organizaci a teď využíváte v PwC?
Je toho spousta. Naučil jsem se organizovat, plánovat čas a svoji práci, připravovat se na jednání, argumentovat, přesvědčovat, umět prezentovat svůj nápad a hlavně pracovat v týmu.
Jste stále v kontaktu se studentskými organizacemi, s lidmi v nich?
Ano jsem. Zůstávám v kontaktu s celou řadou lidí z ČeSU, a pokud je to alespoň trochu možné, účastním se i společných akcí a konferencí.
Krize dopadla i na nábor studentů vysokých škol, co byste doporučil čtenářům EkonTech.cz? Jak „restrukturalizovat“ svůj pohled na pracovní uplatnění?
Studenti a absolventi by měli mít především střízlivý a reálný pohled na své mzdové ohodnocení a hlavně chtít pracovat. Je velmi důležité začít hledat a pracovat co nejdříve po škole, lépe ještě na škole. Je nezbytné si uvědomit, že absolvováním vysoké školy všechno teprve začíná – v prvním zaměstnání se všichni předně hodně učí, daleko více a daleko rychleji než ve škole.