Ekonomika je hlavní politický trumf amerického prezidenta. Bez ohledu na to, jak moc se právě on zasloužil o její výkonnost.
America first. And great again. Tedy: Amerika především. A znovu v plné síle. Především ekonomické síle. Díky těmto sloganům se Donald Trump dostal do Bílého domu. Když po roce v úřadě přednesl své první poselství o stavu unie, nechtěl nikoho nechat na pochybách, že stačil postavit na nohy největší světové hospodářství, tolik strádající za Obamovy éry. I někteří jeho zatvrzelí kritici aspoň protentokrát uznávají: ne vše, co Donald Trump udělal na ekonomickém poli, uškodilo Americe. The Independent dokonce prorokuje, že právě ekonomická politika by mohla Donaldu Trumpovy vyhrát v roce 2020 druhé prezidentské období.
Akcie jako vývěsní štít
Ekonomové, kteří nepracují přímo pro Bílý dům, ale zároveň zdůrazňují, že výkonnost americké ekonomiky Donald Trump do značné míry zdědil a většina opatření jeho vlády se teprve bude muset projevit v praxi. Během roku, který strávil v Bílém domě, rostla ekonomika rychleji, než v posledním roce vlády Baracka Obamy (1,6 % vs 2,4 %). To je ovšem méně, než 3 %, které sliboval při vstupu do úřadu, a na hony vzdáleno sedmiprocentnímu růstu v čínském stylu, který zmiňoval v kampani. Jeden ze základních ukazatelů, tvorba nových pracovních míst, zase mluví lehce ve prospěch éry Baracka Obamy. Že tempo tvorby pracovních míst slábne v okamžiku, kdy se ekonomika blíží plné zaměstnanosti, je ale opět zcela přirozené.
Celkově vzato, současná Amerika šlape v tempu, které odpovídá aktuální fázi hospodářského cyklu, dlouhodobým trendům, unikátně sladěnému růstu klíčových světových regionů a politice americké centrální banky. Ze střízlivého hodnocení Trumpovy politiky se ale vymyká jeden mimořádný parametr, kterým se Donald Trump už teď může chlubit (a také chlubí): růst hodnoty akcií. Dow Jonesův index akciového trhu vzrostl za rok Trumpovy vlády o necelou třetinu – nejvíce od dob F.D. Roosevelta. I neobyčejně rychlý propad americké burzy ve druhém únorovém týdnu představuje podle všeho spíše přirozenou korekci po překotném růstu než systémový kolaps, typický pro velké hospodářské krize. Dlouhodobé zhodnocování cen akcií se přitom jen zčásti opírá o výkonnost ekonomiky. Velkou roli hrají právě očekávání z dopadů Trumpovy daňové reformy.
Nejlepší, nebo nejhorší daňový systém dějin?
Její prosazení znamenalo pro Donalda Trumpa velkou státnickou satisfakci. I ve svém projevu o stavu unie nešetřil superlativy nad „největším daňovým škrtem dějin“, který ušetří velké částky běžným americkým rodinám. Superlativy používají i kritici, ovšem v opačném gardu. Nejslavnější politolog současnosti, Fareed Zakaria, píše o „nejhorším zákonu moderních dějin“, který výrazně prohloubí už tak silnou společenskou nerovnost současné Ameriky. Pravdu má v tom, že výrazné snížení daní pro korporace (z 32 % na 20 %) a zrušení některých daní z nemovitosti je výhodné v první řadě pro bohatší Američany. Administrativa pravda tvrdí, že už teď efekty reformy prosakují až ke špatně placeným dělníkům. A to ve formě bonusů, které jim firmy vyplácejí z peněz ušetřených na daních. Nejasný ještě dlouho zůstane dopad na státní kasu. Někteří republikáni tvrdí, že škrty budou rozpočtově neutrální, že se tedy zaplatí prostřednictvím vyššího hospodářského růstu. Jeho akceleraci (zhruba o 0.8 % ročně) předpovídá i nevládní výbor Kongresu pro rozpočet. Popírá ale, že by se škrty zaplatily ze sta procent. V příští dekádě po nich údajně zbyde v americkém rozpočtu díra o velikosti přibližně jednoho bilionu dolarů.
Davoský svět a život s klaunem
Pro Donalda Trumpa to byla zvláštní premiéra. „Přímo do břicha bestie“ - i tak psaly americké listy o cestě prezidenta, proslulého izolacionistickými výpady, do centra globalistů a obhájců volného trhu, tedy na Světové ekonomické fórum do Davosu. I tady se ale objevily smířlivější titulky. Ten z The Economist ve znění „I s klaunem se dá žít“ patřil k nejvýmluvnějším. Vévodil článku, který vystihoval cítění mnoha světových státníků: na poli mezinárodního obchodu mohl Donald Trump v minulých dvanácti měsících natropit mnohem větší škody, i kdyby jen plnil své volební sliby. Hned po inauguraci se sice novopečený prezident stáhl ze dvou velmi ambiciózních projektů: Transatlantického a Transpacifického obchodního partnerství. Avizovaná obchodní válka s Čínou nebo s Německem na sebe ale nechává čekat.
V samotném Davosu bylo zřejmé, že jiným hlasem mluví politici a jiným byznys. Angela Merkelová, Emmanuel Macron a mnozí další ve svých projevech horovali za volný světový obchod, s očima vyčítavě upřenýma k Washingtonu. Ředitelé velkých světových firem si ale pochvalovali podnikání nakloněný Bílý dům, jeho daňové škrty, odbourávání regulací a růst cen akcií. Proslulý historik Niall Ferguson upozornil na pozoruhodný paradox: světová smetánka, shromážděná v Davosu, nemusí mít Donalda Trumpa zrovna v lásce. Její velká část ale ukládá peníze do amerických akcií. Trumpova politika tedy i jim nadělila velmi cenný dárek.
Autor je redaktorem České televize.
Foto: Pixabay