Když je doba neklidná, tak mají lidé po celém světě sklon dávat přednost autoritativním a silně se tvářícím politikům. Mnozí od nich očekávají zlepšení ekonomiky a celkové životní situace. Historická data ale ukazují, že vliv autoritářů na ekonomiku je přesně opačný.
Ve světě se dnes opět objevuje poptávka po silných vůdcích. Někteří lidé jsou zklamaní tradiční parlamentní politikou a domnívají se, že autoritativní vůdce vyřeší jejich problémy. Takoví vůdci jsou rovněž někdy spojovaní s ekonomickým úspěchem. Podle nového výzkumu ale ve skutečnosti silní vůdci během posledních téměř 150 let situaci spíše zhoršovali, alespoň pokud jde o výkon ekonomiky, od něhož se do značné míry odvíjí blaho obyvatel dané země.
Australští ekonomové Stephanie Rizio z Victoria University v Melbourne a Ahmed Skali z RMIT University detailně analyzovali data vybraných zemí světa o jejich ekonomickém růstu, politických režimech a politických vůdcích, v období mezi lety 1858 a 2010. Dospěli přitom k závěru, že diktátoři či silní političtí vůdci jen vzácně přinesou své zemi silnou a úspěšnou ekonomiku.
Riziová a Skali zdůrazňují, že žijeme v době, kdy jsou voliči v řadě zemí světa ochotní směnit své politické svobody za mlhavé přísliby bezpečí a velkého výkonu ekonomiky, jimiž se ohánějí politici, jako jsou Erdogan, Putin nebo Trump. Proto je podle nich důležité mít představu, jaký vliv mají ve skutečnosti takoví politici na ekonomiku.
Podle výsledků jejich analýz nic nenasvědčuje tomu, že by autokratičtí politici přinášeli svým zemím ekonomický úspěch. Jednou za čas se sice ekonomicky úspěšný autokrat vyskytne, jejich četnost ale odpovídá pouhé náhodě. Rovněž se zdá, že v takovém případě silný politik obvykle jen „nasedne“ na úspěšný vývoj ekonomiky v předcházejícím období a situaci už pak příliš nezlepší. Data z výzkumu naopak přesvědčivě podporují souvislosti mezi autokraty a zhoršením ekonomiky.
Riziová se Skalim tím vyvracejí zažité představy, že by političtí dominanti měli být úspěšní v přivolávání ekonomického růstu. Vše nasvědčuje tomu, že je to přesně naopak. Autokratičtí vůdci škodí ekonomice.
Badatelé během svého výzkumu rovněž sledovali i další faktory, než jenom ekonomický růst. Zjišťovali například, zda jsou autoritativní politici úspěšní při zavádění opatření ve prospěch ekonomicky nejslabších vrstev obyvatelstva, jejichž příslušníci obvykle takové politiky volí. Týkalo se to například snižování nezaměstnanosti nebo výdajů na zdravotnictví a vzdělání. Výsledky jejich analýz ukazují, že v tomhle autoritáři úspěšní rozhodně nejsou.
Podle autorů studie je sklon lidí volit v neklidně době silné vůdce pozůstatkem z dávných dob, kdy jsme žili v malých tlupách na afrických savanách. Jako sociální primáti máme sklon akceptovat vůdčího alfa samce, obzvlášť v době nouze. V dnešních časech jde už jenom o nebezpečný přežitek, který nám spíše škodí, než aby zachraňoval situaci.
Zdroj: RMIT University