Student stojí před regálem v supermarketu a rozhoduje se – koupit si kvalitní nebo levný jogurt? Džus, který je dobrý nebo který je za výhodnou cenu? A k večeři kus uzeného masa nebo bude stačit salám?
Klasický obrázek z českých obchodů vyobrazuje nejen studenty, ale snad všechny věkové kategorie, kterak se snaží vybrat si zboží, které je kvalitní i levné. To jde ale málokdy a tak musí volit – někdo zvolí kompromis, tedy poměr obou faktorů, někdo sáhne po kvalitnějším výrobku, ale většina lidí volí podle ceny. Pak není čemu se divit, že potraviny v ČR jsou takové, jaké jsou. Veřejnost je znepokojena potravinami z Polska, ale nebude problém v tom, že od našich sousedů k nám jde jen to, co si naši obchodníci objednají? A obchodníci, jak je známo, objednávají to, co zákazníci chtějí. Takže změna musí přijít zase od zákazníků.
Odborníci si uvědomují, že v době ekonomické krize v roce 2009 se lidé v ČR naučili nakupovat v akcích a i když krize pominula, nehodlají na tomto trendu nic měnit. Když se daří, dá se ze zboží v akci poskládat celé složení nákupního košíku. Sice ne pro čtyřčlennou rodinu, ale pro studenta ano. „Mám ráda müsli, ale je docela drahé. Jednou za čas ho vždycky zlevní, tak si ho nakoupím třeba deset balení a pak spokojeně čekám na další akci,“ říká mladá studentka ČZU Míša, jak se nakupuje s rozumem.
Čeští spotřebitelé ve všech dotaznících deklarují, že nejčastěji vybírají podle kvality, předchozí zkušenosti, ceny a dobré pověsti výrobce. „Ale když jde spotřebitel nakupovat, jedná jinak,“ zpochybňuje Ondřej Tomas ze společnosti pro výzkum trhu GfK Czech. Někteří, zejména mladí, se alespoň dívají na složení a původ výrobku.
Bio: Dražší je, je i kvalitnější?
Obecně jsou za kvalitnější považovány biopotraviny. Tu a tam se sice v novinách objeví článek, který hovoří proti, to však nic nemění na tom, že mají své příznivce. Bio mají více v oblibě ženy a rovněž u vysokoškoláků je jeho obliba vyšší než u zbytku populace. Souvisí to i se mzdou a životní úrovní. Člověk s patnácti tisíci hrubého si těžko bude kupovat biomaso k obědu.
Právě cena je hlavní překážkou pro zákazníky – zaplatit dvakrát více za něco, co vypadá na první pohled stejně, prostě nechtějí. „Víte, co to znamená nasbírat půl litru borůvek a udělat z toho džem? Je rozdíl, jestli dáte do výrobku takovýto džem, nebo jestli se přidá aroma. Ta kvalita a chuť je jiná. A je pak i jiná cena,“ vysvětluje Jan Zeman, majitel rodinné biopekárny Zemanka, který je i se svou manželkou Hankou propagátorem bio kvality.
Spoustě lidí by třeba stačilo, kdyby potraviny byly jen čerstvé. Ještě teplý chléb z malé pekárny chutná prostě lépe než ten, který celý den leží na pultě. Nebo který je sice teplý, čerstvý, ale ze zmraženého polotovaru. O lepší chuti čerstvého ovoce a zeleniny nebo masa není třeba se rozepisovat. Jenže těžko budou na pultu čerstvá rajčata v polovině ledna.
A třeba v ČR velmi oblíbené banány? Ty se trhají ještě zelené a „dojdou“ cestou přes půl světa – kdyby je v Africe trhaly zralé, na českých pultech by se objevilo jen černé „cosi“. Z podobných důvodů je nesmysl třeba bio-banán. „Každý spotřebitel by chtěl konzumovat pokud možno čerstvé potraviny,“ potvrzuje generální ředitel.
Autor: Martin Singer