Nejen doma a na ulici, ale hlavně v práci na vás čekají rozličné situace, které musíte řešit. Aby toho nebylo málo, pravidla pro každou z nich se liší podle toho, jestli jednáte se šéfem, nebo jen s nějakým svým známým.
Etiketa nás učí, jak řešit běžné i vzácnější situace ve společenském styku, jak komunikovat, přizpůsobit se společenské hierarchii a zvládnout každou situaci tak, aby se všechny zainteresované strany cítily příjemně. Nedělá z lidí agresory, slabochy, ani snoby, ale pokud možno zdvořilé a taktní jedince, kteří umí prosadit svou, ale také dojít ke kompromisu, a hlavně ve druhých zanechat kladný dojem. Pomáhá při formálních i neformálních příležitostech a učí vzájemnému respektu, v jehož důsledku jsou poté společenské styky na úrovni, ať už máte oblek s kravatou, nebo tepláky.
Budeme se zabývat zásadnějšími rozdíly mezi etiketou společenskou, jejíž návody a pravidla vám pomohou v rodině, v divadle nebo třeba na ulici, a profesní, neboli pracovní etiketou, která platí na pracovišti.
Společným rysem je, že zatímco před zákony a soudy jsme si všichni rovni, ve společenském styku platí celkem přísná hierarchie. Od té se odvíjí pravidla, která se v mnoha zemích učí děti už ve škole a od dospělých se očekává, že je budou znát.
Mezi základy patří, že výše postavené osobě se představujeme jako první a ona nám následně nabízí ruku, my ji jako první zdravíme, a kdybychom si měli tykat, nabízí to pro změnu opět ona.
Tato a mnohá další základní pravidla etikety spousta lidí bez problémů ovládá. Můžeme pominout nejběžnější problém, a sice že člověk, se kterým komunikujete, se na rozdíl od vás v etiketě nevyzná a neví, co se od něj očekává, ať už je zrovna v kterékoli roli. Největším oříškem bývá pro mnoho lidí právě nutnost rozlišit, kdo je ten společensky významnější. Sotva se prokoušou společenskou etiketou, kde hraje roli věk, pohlaví a postavení (funkce), nastoupí etiketa pracovní, kde je řešení v podstatě jednodušší, ale paradoxně mate mnohem častěji.
Než si uvedeme několik příkladů, musíme upozornit, že tato pravidla platí v České republice, potažmo v Evropě, zatímco v cizích kulturách, ať už arabské, asijské nebo třeba americké, se mohou diametrálně odlišovat.
Zmíněné základní charakteristiky jsou celkem jednoduché. Starší je (společensky) výš než mladší,v džentlmensko-rytířské Evropě je žena výš než muž a vyšší funkce logicky znamená i vyšší postavení. Horší je to s kombinacemi, například výrazně starší pán je společensky výš než dvanáctiletá slečna. Ještě horší představou je potom setkání postarší dámy a jejího nadřízeného, mladého manažera. Právě v tom případě nastupuje na řadu etiketa profesní.
V zaměstnání se čím dál častěji hledí jen na funkci
Slíbené zjednodušení spočívá v tom, že se k nám hlavně z Ameriky dostává jednostranně funkční pohled na společenskou hierarchii. Můžete si zaměstnání zjednodušeně představit jako prostředí, kde lidé chodí v maskách, nepoznáte věk a pohlaví, jen ze štítku na klopě saka rozeznáte vyšší nebo nižší funkci, tedy i postavení.
V reálu se na věk i pohlaví také hledí. Často se předpokládá, že vlivem karierního růstu bude výrazně starší člověk stejně výš než čerstvě nastoupivší absolvent (byť to není pravidlem), stále ale teoreticky platí, že mladý vedoucí by byl společensky výš než jeho starší podřízený.
Tradiční společenské postavení muže a ženy v zaměstnání také mizí. Během minulých desetiletí se i u nás v Evropě i ve Spojených státech amerických chvályhodně zlepšilo postavení žen. V obou oblastech je už konečně naprostým standardem, že ženy jsou z hlediska zákonů, práv, inteligence a schopností rovné mužům. Zatímco Američanky ale v honbě za rovnoprávností usilovaly o úplnost, v Evropě zůstala navíc i ona rytířská galantnost a ochranářské komplexy.
Proto sice český i americký muž ví, že žena je plně schopná sama chodit po schodech, ale Čech schází o kousek níž, aby ji zachytil při případném pádu. Z podobných důvodů pak evropští muži dodnes tradičně nedávají přednost ženám při vstupu do neznámých uzavřených prostor. Nikdo neví, jaké nebezpečí může číhat v pětihvězdičkové restauraci.
Firmy nicméně stále častěji přebírají model americký a v zaměstnání jde opět jen o funkci. Potom málem není divu, že he situace nejasná pro ženu i pro muže, respektive pro staršího a mladšího, a nadřízení ani podřízení si nejsou jisti, jaká je jejich společenská role.
I generální ředitel může být džentlmen
Zatímco třeba navrhování tykání na pracovišti často působí potíže, mnoho ostatních společenských nástrah se dá vyřešit selským rozumem. Starosti s podáváním ruky odpadají a podává ji nadřízený, je jedno, jestli muž, nebo žena. V případě kolegů se stejnou funkcí je výš ten nebo ta, kdo je v zaměstnání déle, a pravidla jsou stejná (byť méně formální než u vztahu nadřízený-podřízený).
Co se týče zdravení, je postup ještě mnohem jednodušší. I experti na etiketu vám mohou poradit, že kdo vždycky zdraví jako první, chybu neudělá. Pravidlo, že jako první pozdraví ten, kdo si přítomnosti další osoby všimne dříve nebo rychleji zareaguje, pomůže v každé situaci.
V souvislosti s tím se můžeme podívat i na reálnou situaci, kdy lpění na pravidlech etikety nemá ve výsledku se zdvořilostí nic společného.
Osobně vím o škole, kde ředitel cíleně trvá na tom, aby ho podřízené učitelky zdravily jako prvního. Míjí se na chodbě, učitelka kouká do papírů, ale dokud neřekne „Dobrý den“, ředitel ani nepípne. Fakt, že je jako nadřízený společensky výš, nic nemění na tom, že je to hulvát.
Učitelky by měly zdravit hned a zcela automaticky, podobně jako sekretářka pozdraví nejvyššího náměstka. Odpověď by ale měla být podobně automatická, a pokud z nějakého důvodu pan náměstek zahlédne sekretářku dřív než ona jeho, nic mu nebrání v tom, aby se galantně ozval jako první.
Etiketa má pomáhat, ne strašit
Podobně logicky se dají vyřešit i další situace. Nadřízení by měli mít respekt a na oplátku spravedlivě a poctivě jednat s podřízenými. Pravidla jsou od toho, aby se respektovala, ale nic, ani společenské styky, se nesmí přehánět.
Etiketa není vynucená zákonem, ale kdo ji ovládá, může vrozenou lidskou slušnost proměnit ve vyšší úrovně: zdvořilost a takt. Pokud jsou lidé v jeho okolí rozumní, budou ho za to respektovat a jednat s ním stejně dobře.
V pracovním i ryze společenském životě na člověka čeká spousta nástrah a nejednou zažije trpké chvíle, ale pokud se seznámí se základními pravidly a zkombinuje je se selským rozumem, tolerancí a upřímnou snahou, nemůže neuspět.