Jestli něco odlišuje ekonoma od zbytku populace, je to jeho zdánlivá posedlost trhem. Dá se to nějak racionálně vysvětlit nebo zkrátka ekonomové nejsou normální?
Zmatek v pojmech
Pokud máte ekonomům porozumět, musíte nejprve vědět, o čem vůbec mluví. Trh je v médiích často označován za jakýsi mystický subjekt, o kterém pořádně nikdo nic neví. Slýcháme varování politiků před nebezpečím nespoutaného trhu, občas nazývaného dokonce „predátorský kapitalismus“. Tato a podobná vyjádření však zřetelně ukazují, že povědomí o skutečné podstatě trhu je zcela mizivé. Pojďme si společně projít některé mýty, které o trhu kolují. Až se příště budete bavit s ekonomem, třeba už vám nebude připadat jako blázen.
Trh tvoříme my všichni
V nedávné televizní debatě se divák zeptal ekonomického analytika, kdo vlastně „ovládá“ burzy, kdo „z toho všeho má prospěch“. Odpověď však dostal spíše na otázku, kdo burzy vlastní. Ačkoliv se zde nebudeme zaměřovat na burzy, jedna věc je podstatná. Vlastník burzy je sice provozovatelem určité obchodní platformy, ale to neznamená, že ji „ovládá“. Za výsledek obchodování – tj. za tržní ceny – není zodpovědný vlastník burzy, stejně jako majitel nákupního střediska není zodpovědný za to, jak drahá bude zmrzlina v jednom z místních stánků. Kdo je za to tedy zodpovědný, a především, kdo na tom všem vydělává? Odpověď je jednoduchá: všichni nakupující a prodávající, jinak řečeno - my všichni.
Kdo určuje ceny aneb všechno souvisí se vším
Když se ptáme, kdo může za to, že rohlík stojí 3 Kč, bylo by příliš naivní odpovědět, že je to jeho prodejce. Horní mez cen samozřejmě vždy určuje zákazník, ale co ta spodní? Kdykoliv si něco koupíme (ale také když si něco nekoupíme), dáváme tím podnikatelům najevo, které věci naše bohatství zvyšují více a které méně. Podle toho, kolik si koupíme rohlíků se bude odvozovat poptávka prodejců pečiva po službách pekařů, následně po mouce, přepravních službách, energetických zdrojích, atd. Energie, přepravu či lidské zdroje však potřebují využít i jiná odvětví, která budou s pekaři o jejich využití soutěžit. Proto i poptávka po zcela jiných produktech bude nakonec mít vliv na cenovou dostupnost rohlíků. V ekonomice, více než kdekoliv jinde, platí, že všechno souvisí se vším. Právě kvůli pochopení propojenosti trhu a způsobu, jak je na něm koordinována práce milionů lidí, kteří se vůbec neznají a sledují pouze svůj vlastní zájem, se vyplatí studovat ekonomii.
Trh vs. byznys lobby
Jak srozumitelně vysvětluje Steven Horwitz, je velkou chybou zaměňovat obhajobu svobodného trhu za obhajobu velkých firem. Některé, nejčastěji státem vytvořené či chráněné firmy získaly mnohá privilegia, která se s podstatou svobodného trhu neslučují. Pokud někdo obhajuje záchranné balíčky pro velké banky či automobilky nebo volá po zákonech, které chrání vybrané výrobce a neumožňují nám svobodně využívat nabídek jiných lidí, není obhájcem svobodného trhu. Lidé využívají trh dobrovolně jako prostředek k vzájemnému obohacování. Získat své postavení skrze donucovací mechanismy státu je pravým opakem toho, co nabízí trh.
Zbohatnutí na trhu
Když Peter Schiff debatoval s členy hnutí Occupy Wall Street, upozornil na důležitou věc. Milionáři jako byl Steve Jobs, nejsou bohatí na úkor ostatních. Jsou bohatí naopak proto, že pomohli svou aktivitou udělat bohatšími miliony lidí po celém světě. Na trh sice každý vstupujeme s cílem uspokojit svoje potřeby, ale není k tomu jiná cesta než pomoci k prosperitě také ostatním lidem. Prosazování svobodného trhu proto neznamená hájit zájmy podnikatelů na úkor ostatních. Naopak, znamená to důraz na vytvoření prostředí, kde jsou podnikatelé motivováni sloužit ostatním.
O trhu bez trhu
Pokud říkáme, že trh je prostředím svobodným, kde spolu lidé kooperují dobrovolně, implicitně předpokládáme, že se někdo o toto svobodné prostředí stará, že někdo dohlíží na dodržování a vynucování vlastnických práv. V dnešní době tyto činnosti vykonává stát. Ne vždy se to daří a selhání státu v oblasti ochrany svobody je nezřídka vykládáno jako selhání trhu. To je ale poněkud nešťastné, protože prostředí bez efektivně vynucovaných práv nelze vůbec trhem nazvat. Jestliže pro basketbalový zápas zamluvíte místo tělocvičny bazén, těžko může někdo tvrdit, že basketbalisti selhali, když nedokázali zápas odehrát.
Více nebo méně trhu?
Pokud slyšíte ekonoma volat po větší svobodě trhu, nechápejte to tak, že vás chce předhodit rozzuřeným šelmám. Chápejte to tak, že volá po vytvoření bezpečného prostředí, kde si lidé mohou o většině svých aktivit rozhodovat sami, kde spolu kooperují dobrovolně na bázi oboustranně výhodného obchodu. Zachraňovat bohaté firmy před krachem ze státních peněz není tržní přístup, stejně jako nechat soudní systém nezpůsobilý k ochraně a vynucování našich práv. Ekonomové jsou posedlí trhem proto, že je to prostředek umožňující mírovou cestu k většímu bohatství každého z nás. Pokud někdo varuje před světem, kde neplatí žádná pravidla a každý je vydán napospas několika privilegovaným subjektům, nevaruje před svobodným trhem. Varuje před absencí tržního prostředí.