Tento rok, 21. 10. 2015 v 16:29, by se měl dle slavného snímku Návrat do budoucnosti, objevit se strojem času hlavní hrdina filmu Marty McFly. V mnohém se z hlediska předpovědí režisér Spielberg spletl. Ve společnosti Deloitte v ČR se daří pod vedením Zdeňka Křížka, milujícího sci-fi a predikce pro oblast technologií, telekomunikací a médií, předpovídat budoucnost o poznání lépe.
Pane Křížku, jak jste se dostal k projektu TMT Predictions?
Samotný projekt odstartoval již před 14 lety a jeho cílem je předpovídat budoucí vývoj v oblasti technologií, médií a telekomunikací rok dopředu. Já jsem se k němu poprvé dostal před čtyřmi roky a od té doby ho zastřešuji. Líbilo se mi na něm především to, že o naší společnosti jasně říká, že nejsme jen auditoři a daňoví poradci, ale máme co nabídnout i v oblasti inovací a jejich technologického zázemí.
Vyhodnocujete zpětně úspěšnost vašich predikcí?
Vždy, když se v lednu sejdeme, tak první věcí, kterou uděláme, je zpětný pohled, jak jsme si v predikcích vedli minulý rok. To je totiž minimálně stejně tak důležité jako samotné predikce. Pro rok 2014 se nám podařilo velice dobře předpovědět 13 ze 14 oblastí. Vzhledem k tomu, že záběr studie je opravdu široký - vedle vývoje smart technologií predikujeme i věci jako výdrž baterií, jejich výkon a velikost - tak jde určitě o uspokojivý výsledek. Jediné, co nám nevyšlo, byla předpověď využívání tzv. e-návštěv v oblasti lékařství.
Z jakých podkladů čerpáte při predikování?
V každém sešitě pro každý rok najdete na konci velké množství zdrojů, ze kterých čerpáme. Samozřejmě také spolupracujeme se společnostmi typu Gartner, jsme součástí množství vývojových center a máme své zástupce například i v Silicon Valley. Každá oblast je zastřešena zkušeným leaderem, který je často odbornou veřejností uznávaným expertem pro danou problematiku.
Na co se u předpovědí nejvíce zaměřujete?
Naše předpovědi se zaměřují především na to, kde najdou nové nebo stávající technologie uplatnění. Zdali přinesou úsporu nebo konkurenční výhodu. Zkrátka jaký je jejich ekonomický přínos. Také se snažíme odhadnout, zdali se bude daná technologie šířit spíše mezi firmami nebo veřejností.
Co říkáte na budoucnost platebních transakcí?
Platební záležitosti jsou velice zajímavým tématem. Nerozumím tomu, proč mám s sebou nosit různé karty, tahat se s peněženkou, když mám telefon, který by mi měl stačit společně s občanským průkazem de facto na všechno. Chytrý telefon je to, co máme neustále po ruce. Je to první věc, kterou hledáte, když se probudíte, a často také ta poslední, kterou odkládáte před usnutím.
„Tím, že jsou o vás sbírána data, se stáváte pro firmy svým způsobem zbožím.“
Jak se Deloitte staví k bezpečnosti?
Celá čtvrtina našeho oddělení se věnuje již celých osm let bezpečnosti. Je to i důvod, proč Deloitte vsadil na témata, jako jsou zabezpečená komunikace, zabezpečení informací, identifikace, …. Určitě je tato oblast na vzestupu. Když se podíváme na chytré telefony, tak některé z nich již umožňují snímání otisků prstů, otázkou času je, kdy se zabezpečení rozšíří i na scanování oční sítnice majitele.
Brzdí obava z nedostatečné bezpečnosti rozvoj a šíření technologií?
Je tomu samozřejmě tak. Je třeba ale zmínit, že nejrizikovějším faktorem je povětšinou selhání jedince. V případě podniků je externímu zabezpečení věnována obvykle velká pozornost, kdežto bezpečnost interní mívá mnohdy velké mezery. Často nebývají například zabezpečeny databáze, takže stačí vzít USB disk a stáhnete si v podstatě cokoliv. Existuje i obava z používání cloudových služeb. Ve skutečnosti jsou zde všechna data šifrována, zálohována a v mnohém tedy i bezpečnější, než když je máte u sebe. Je zde také otázka ekonomické výhodnosti. S rozvojem stále větší specializace je pro vás lepší, když se věnujete skutečně jen tomu, co umíte, a to ostatní necháte na expertech.
Zmiňoval jste, že se snažíte předpovědět, zdali naleznou dané technologie více uplatnění mezi firmami nebo veřejností. Jaký je trend?
Jde o takový vývoj po spirále. Zpočátku byl tlačen velkými korporacemi. Za Československo můžeme zmínit třeba Slušovice, kde vyvíjeli své vlastní počítače. Následně se pozornost začala pomalu přelévat směrem k uživatelům. To, co předvedl Steve Jobs, nemá obdoby. A dnes se to dle mého názoru opět vrací do rukou firem, neboť dnešní člověk chce mít v ledničce dobře vychlazené pivo a nezajímá ho, co je za tím. Když si pak koupíte novou myčku, chcete, aby byla „chytrá“ a tak nějak očekáváte, že bude fungovat ekonomicky a bude hlídat sama sebe. Přičemž myčka může být i „online“ a soustavně odesílá data, s nimiž výrobní firma pracuje a provádí například optimalizaci nejvíce poruchových dílů pro chystané nové typy. A podobné to bude i s ledničkami, troubami, automobily, roboty, prostě se vším, kam lze zabudovat čipy, senzory, čidla, měřidla. Vítejte v době internetu věcí!
Tím se dostáváme i k otázce využívání Big Dat…
Je pravda, že tím, jak jsou o vás sbírána data, se dostáváte doslova pod drobnohled. Například operátor nebo banka o vás dnes ví „téměř všechno“. Ví, jaký máte příjem, výdaje, za co ty výdaje jsou. Když se toto spáruje s množstvím dalších dostupných informací, stáváte se svým způsobem pro firmy zbožím. Uvedu jeden konkrétní příklad. Když si jde hráč zahrát na automat, hlavním cílem firmy je udržet si ho u sebe, u své aplikace. Fungují zde způsoby, jak si o daném gamblerovi společnost z dostupných zdrojů zjistí, že je třeba fandou Sparty, a tak se mu z čista jasna na pozadí aplikace začnou zobrazovat sparťanské znaky. Takto to opravdu již dnes funguje… Na druhou stranu bychom mohli uvést spoustu příkladů, kdy nám práce s velkým množstvím dostupných dat usnadňuje život.
Nové technologie se dostávají i do střetu s legislativou? Zaobíráte se tím?
Byť nejde o primární zjišťování, zabýváme se v našem oddělení i tímto fenoménem a kombinujeme technickou a legislativní stránku věci. Hodně diskutované jsou třeba drony, kam a jak mohou a nemohou létat. Dalším příkladem je sdílení dat. Každé datové centrum má svou vlastní kapacitu a má ještě nasmlouvané kapacity v případě přetížení. Vaše data se tak mohou dostat úplně někam jinam, než jste si původně mysleli. Problém je zde v tom, že každá země má jinou legislativu související například s nakládáním s osobními údaji. Tedy je rozdíl, když pošlete data třeba z Rumunska do Asie nebo z České republiky do USA. A i toto naše oddělení řeší.
Těšíte se na budoucnost nebo z ní máte obavy?
Jako technologický fanda samozřejmě to první. Obavy nemám, byť často vidím, že nám technologie tak trochu ochuzují naše děti o klasické dětství. Dnes je pro spoustu rodičů nejjednodušší vzít dítě, posadit ho před televizi nebo k tabletu, a ať se zabaví samo. Jenže zde je chyba rodičů, nikoli technologií. Když vezmu své děti do přírody, „odpojím“ je od technologií, zjišťuji, že jim technické vymoženosti dnešní doby najednou vůbec nechybí.
