Další deformace trhu, řeknete si… Nic jiného nám ale v těžkém konkurenčním boji nezbývá.
Filmový průmysl je oborem, ve kterém se u nás vyplatí podnikat. Čeští filmaři si v poslední době na nedostatek práce rozhodně nemohou stěžovat a podle odhadů Asociace producentů v audiovizi (APA) utrží za letošní rok zhruba 6 miliard korun. Více než polovinu této sumy přinesli zahraniční filmaři, české filmy přispěly 13 procenty a zbylá část je zásluhou reklam. Z takových příjmů se mohli filmaři radovat naposledy roku 2003, kdy byla Česká republika vyhledávaným cílem zahraničních, převážně amerických filmových štábů. Nutno dodat, že na počátku milénia byly tržby ještě daleko vyšší než dnes a o útratu se zde postaraly filmy jako Liga výjimečných, Hannibal nebo snímek o agentu Jasonu Bourneovi, Agent bez minulosti. Tento zlatý čas pro tuzemský filmový průmysl skončil rokem 2004, kdy Maďarsko spustilo systém pobídek, který z Čech odlákal celou řadu zahraničních producentů.
Prvotní komplikované pobídky
Co tedy může za opětovný nárůst tržeb v posledních třech letech? Odpověď na maďarské stimuly přišla až v polovině roku 2010, kdy u nás byl spuštěn systém filmových pobídek. Státní fond kinematografie obdrží ze státního rozpočtu určitou částku, zahraniční investoři se na začátku každého roku zaregistrují a po konci natáčení je jim z fondu podle principu daňové vratky vyplaceno až 20 % nákladů. S předstihem však nikdo neví, kolik peněz ve fondu bude, ani kolik na daného investora zůstane. A právě tato nejistota stojí podle mnoha odborníků za tím, že příjmy domácího filmového průmyslu ještě stále nejsou tak vysoké, jaké byly ve zmíněném roce 2003. Náš největší konkurent v boji o zahraniční filmovou klientelu, Maďarsko, má totiž celý systém daleko jednodušší. Producenti zde nechodí s žádostí za státem, nýbrž za maďarskými firmami. Ty pak své peníze investují přímo do zahraničního filmu a tuto částku si zároveň odečtou ze své daňové povinnosti.
Novela - více peněz a zjednodušení
Sjednat nápravu by měla právě přijatá novela zákona, jež by měla systém pobídek zjednodušit a zároveň zvýšit celkovou sumu pobídek až na 800 milionů korun (tedy stejně jako v roce 2014) oproti 500 milionům tohoto roku. Novela upravuje skutečnost, že zahraniční filmaři, kteří mají zájem v tuzemsku točit, se musí ve fondu registrovat již na začátku roku. Nyní je možné podat žádost kdykoliv v průběhu roku, což je pro zahraniční produkce daleko výhodnější. Nalákat by je měla i jistota plné úhrady oněch 20 % z nákladů utracených v České republice. Praha by se tak opět mohla zařadit mezi absolutní špičku mezi evropskými metropolemi vyhledávanými zahraničními štáby - po bok Budapešti, Londýna a Berlína. Větší příliv zahraničních investorů ochotných zde utratit miliony by mohl podpořit i fakt, že čeští filmaři patří ve svém oboru k elitě a mnoho zahraničních štábů si spolupráci s tuzemskými zvukaři, kameramany a dalšími nemůže vynachválit.
Hollywood těží z konkurence mezi státy
Chvály na současný systém pobídek je mnoho a dalo by se říci, že z něj těží naprosto všichni. Hollywoodští producenti zřejmě ze všech nejvíc. Konkurenční boj mezi státy je staví do tak výhodné pozice, že si mohou dovolit již jen z principu ignorovat zájemce z lokalit, kde jim nenabízí žádné finanční úlevy. A to i přesto, že by je mnohdy natáčení vyšlo i tak levněji než v zemi s pobídkami. Na systém pobídek si rozhodně nemohou stěžovat ani lidé, kteří v Česku podnikají ve filmovém průmyslu, od kameramanů až po kuchaře z cateringových společností. Podle propočtů by pobídky ve zmíněné výši 800 milionů měly znamenat příliv zhruba čtyř miliard v zahraničních investicích.
Pobídky - deformace trhu nebo nutné zlo?
Na zdánlivě dokonalém systému se přece jen najde menší černá kaňka. Řada ekonomů si klade otázku, zda by funkcí státu měla být podpora zahraničních filmařů a poukazují na to, že se jedná o preferenci jednoho odvětví na úkor jiného a dochází tak ke zřetelné deformaci trhu. Zastánci pobídek na takovou kritiku reagují tím, že Česká republika nedělá nic jiného než okolní evropské státy a že pobídky sice deformují trh, nicméně proto, aby čeští filmaři obstáli v konkurenci a došlo tak k přílivu nezanedbatelného kapitálu do naší ekonomiky. „Ano, filmové pobídky degenerují celý trh. Ale existují ve většině Evropské unie, v Americe, v Norsku, Austrálii, Asii. Hraje se o miliardy dolarů snadno získatelných investic v odvětví, v kterém máme kredit, lidi, tradici. Je výhodnější se zapojit do tohoto bláznovství, než to nechat umřít,“ říká Ludmila Claussová z Czech Film Comission.
Točit se bude
To, že peníze do tuzemské ekonomiky budou proudit, lze odvodit ze jmen filmů, které se u nás začnou točit v druhé polovině letošního roku. Na karlovarském festivalu byl představen snímek Anthropoid o atentátu na Heydricha a od června se zde natáčí i akční seriál Legends. Filmaři si tak ani na podzim příliš volna neužijí…