Jak podnikají knížata. Lichtenštejnové zbohatli díky bankovnictví i sázce na rýži

Lichtenštejnové na tom však nebyli vždy tak dobře. Po druhé světové válce přišel rod kvůli Benešovým dekretům o svůj veškerý majetek v Československu. Už o 25 let dříve zde navíc ztratili během prvorepublikové pozemkové reformy přes devět tisíc hektarů pozemků. Pro ilustraci, jak velká to pro Lichtenštejny byla rána, stačí zmínit, že konfiskovaný majetek v Československu představoval 80 procent jejich celkového jmění. „Slýchával jsem, jak se v rodině hovoří o prodeji dalšího obrazu nebo půdy. Člověk jednoduše cítil, že věci nejsou v pořádku,“ zavzpomínal na těžké časy Hans Adam II.. Právě jeho úkolem bylo opět postavit na nohy rodinné podniky.

 

Jako následník trůnu musel svému poslání leccos obětovat. Chtěl se například věnovat studiu archeologie, jenže jeho otec František Josef II. s ním měl jiné úmysly. Aby byl plně připraven na státnické i podnikatelské úkoly, bylo rozhodnuto, že Hans Adam II. bude studovat právo a ekonomii. Když se po studiích na počátku 70. let vrátil domů, začal se naplno věnovat rodinnému podnikání. Knížecí firmy se pak velmi brzy staly opět ziskovými. Úspěchu dosáhl především svým tvrdým jednáním. V roce 1993 například prosadil změnu ve 400 let starém zákonu, podle kterého měl při rozhodování o rodinných záležitostech každý mužský člen rodu právo veta. Změnu zákona, který svazoval ruce mnoha jeho předchůdcům, dokázal protlačit i přes nevoli některých odpůrců.

 

V čem všem tedy Lichtenštejnové v současnosti podnikají? Veškerý majetek rodu je spravován prostřednictvím nadací, na jejichž řízení se aktivně podílejí členové knížecí rodiny. Nadace se zaměřují na nejrůznější oblasti, od sbírek umění přes zemědělství a lesnictví až po finančnictví. Rodinný byznys není zaměřen pouze na Lichtenštejnsko a sousední Rakousko, nadace totiž zaměstnávají okolo 2600 lidí po celém světě.

Rozsáhlá sbírka umění

 

Rodina Lichtenštejnů je v posledních dvaceti letech na trhu s uměním velmi aktivní. „Snažíme se zacelit mezeru, která vznikla po válce v 50. a 60. letech,“ říká princ Konstantin po naší prohlídce vídeňského Městského paláce, ve kterém je část sbírky uložena. Další umělecká díla jsou i v nedalekém Zahradním paláci, zbytek pak v lichtenštejnském Vaduzu. Vídeňská sbírka obsahuje přes 1 700 maleb od renesance až po biedermeier. Jsou zde obrazy od takových umělců, jakými byli Rubens nebo Rembrandt. 

 

Umělecká sbírka už se rozrostla do takových rozměrů, že donutila knížecí rodinu k vybudování podzemních prostor pod Městským palácem. Ty sahají až do hloubky dvacet metrů a svůj úkryt zde má asi 40 tisíc uměleckých předmětů. V místech, kam se kvůli bezpečnostním předpisům jen tak nikdo nedostane, tak můžeme obdivovat především obrovská plátna, která by se do paláce jen stěží vešla, nebo i děla z lichtenštejnských hradů. „Stále ale máme spoustu místa na nové kousky,“ ujišťuje nás Dr. Johann Kräftner, ředitel nadace Knížecích lichtenštejnských sbírek, který nás po paláci provází. Investice do umění jsou pro Lichtenštejny důležité i kvůli podpoře jiných odvětví rodinného podnikání. Rodina organizuje výstavy svých sbírek například v Asii, která je důležitým trhem pro její zemědělské aktivity. Během výstavy se velmi často povede uzavřít nejeden obchodní kontrakt třeba na dodávku vín.

 

„Rodina organizuje výstavy svých sbírek například v Asii, která je důležitým trhem pro její zemědělské aktivity. Během výstavy se velmi často povede uzavřít nejeden obchodní kontrakt třeba na dodávku vín.“

 

 

Lichtenštejnové se, jak možná víte, zaměřují i na vinařství. Své vinice mají v okolí městečka Wilfersdorf nedaleko českých hranic. Ve zdejším vinařství vyprodukují každoročně okolo 130 tisíc lahví vína. Podstatně skromnější je pak produkce v jejich druhém vinařství, v 700 kilometrů vzdáleném Vaduzu. Knížecí značka vín má na rakouském a švýcarském trhu poměrně silnou pozici. „Ve vinařství je pro rodinu nejdůležitější sledovat kvalitu. V ceně totiž nemůžeme konkurovat dováženým vínům z Chile nebo Jižní Afriky,“ říká princ Konstantin, jenž se o rodinné vinařství stará.

 

V okolí Wilfersdorfu pak Lichtenštejnové pěstují také pšenici nebo řepku. Zajímavý je však i jejich zahraniční zemědělský byznys. V 60. letech, kdy v Evropě panovaly obavy, že v rámci studené války zahájí Sovětský svaz expanzi do Evropy, se rozhodl Hans Adam II. diverzifikovat svá aktiva a nakoupil půdu v americkém Texasu a Arkansasu. A právě ve Spojených státech nastartoval podnikání s rýžovými osivy. Společnost RiceTec je nyní jedním z největších hráčů na americkém trhu a úspěšně expanduje i do Asie. Její osiva používá i firma Uncle Bens.

 

Lichtenštejnsko je zároveň vyhlášené kvůli nízkým daním a stabilnímu politickému i investorskému prostředí, což přilákalo řadu firem. Dříve se na Vaduz pohlíželo jako na pračku peněz a daňový ráj, jelikož zdejší finanční instituce si velmi zakládaly na neproniknutelném bankovním tajemství. Vše se změnilo v roce 2008, kdy došlo k úniku informací, který vyvolal obrovský skandál v Německu, když byla usvědčena řada tamních osobností z nelegálního ukrývání peněz v lichtenštejnských bankách. Bankovní tajemství lichtenštejnských finančních domů se tak začalo drolit, až nakonec političtí představitelé země podlehli tlaku EU a Spojených států a od letošního roku se Lichtenštejnsko přidalo do systému automatické výměny informací o klientech.

 

Lichtenštejnové ve Vaduzu vybudovali i svou vlastní banku LGT, která se zaměřuje výhradně na privátní bankovnictví. V současnosti působí ve dvaceti zemích světa, včetně Středního Východu nebo Asie. Knížecí rodině se tedy díky výjimečnému podnikatelskému talentu Hanse Adama II. začalo opět dařit. Díky širokému spektru aktivit a zapojení všech členů rodiny to vypadá, že to Lichtenštejnům ještě nějakou dobu vydrží a jejich sbírka obrazů zůstane kompletní.