V lednu ukončil svoje druhé funkční období v roli amerického prezidenta Barack Obama. Muž, do něhož před osmi lety vkládalo své naděje mnoho Američanů. Jeho období určitě nelze charakterizovat jako nudné, zažil toho mnoho. Dokázal však naplnit očekávání, jenž do něj občané Spojených států vkládali?
V lednu 2009 přihlížely téměř dva miliony lidí tomu, jak první afroamerický prezident v dějinách skládá slavnostní přísahu. V té době měl za zády většinu národa. K tomu mu notně pomohl i jeho předchůdce George W. Bush mladší, jehož oblíbenost v řadách americké veřejnosti byla na sklonku jeho funkčního období takřka nulová. Dnes je situace přesně opačná. Nově zvolený prezident Donald Trump má podle průzkumů podporu pouze 37 procent obyvatel. Za Barackem Obamou v době jeho odchodu z bílého domu stálo 55 procent Američanů. Obama pravděpodobně nebyl daleko od pravdy se svým prohlášením, že kdyby směl kandidovat i potřetí, stal by se prezidentem znovu.
Finanční krize a hospodářská recese
Od Obamy se v roce 2009 čekalo mnoho změn. Nástup do funkce ho však nemohl zastihnout v horším čase. Na podzim roku 2008, kdy byl Obama zvolen prezidentem USA, totiž vrcholila nejhorší finanční krize od dob Velké hospodářské recese. Již na jaře totiž začínalo být jasné, že finanční sektor největší ekonomiky světa se dostal do tíživých problémů. Slavné investiční banky Merrill Lynch a Bear Stearns se ještě díky fúzím podařilo zachránit, avšak tehdy nejstarší banka světa Lehman Brothers byla nucena oznámit bankrot. Na konci září padla také největší spořitelna v USA Washington Mutual. Americké hospodářství v reakci na bláznivé spekulace na derivátových trzích na podzim 2008 zasáhl jev, který je ekonomy nazýván credit crunch. Došlo ke zmrazení úvěrů, klesaly investice, spotřeba i HDP. Americká ekonomika spadla do hluboké recese, při které HDP pokleslo během necelých dvou let o 4,3 procenta, nezaměstnanost se z 5 procent dostala na dvojnásobek a ceny nemovitostí spadly o více než 50 procent.
Barack Obama měl tak o zábavu postaráno již od první chvíle v úřadu. Pomocí značných fiskálních stimulů zachraňoval společně s tehdejším ministrem financí dvě největší automobilky, Chrysler a General Motors. Mnoho likvidity přiteklo také velkým investičním bankám, o jejichž záchranu se v té době mohutně snažil předseda Rady guvernérů americké centrální banky (Fed) Ben Bernanke. I přes katastrofické scénáře, které se v letech 2008 a 2009 objevovaly v novinách, se krizi nakonec povedlo zažehnat. Federální vláda a Fed neudělaly stejnou chybu jako ve 30. letech minulého století jejich předchůdci. Kdyby na sklonku první dekády druhého tisíciletí začaly krachovat banky v podobném duchu jako při Velké hospodářské depresi, byla by dnes Obamova oblíbenost o mnoho nižší. A to i přes silnou kritiku mnoha konzervativních odborníků, kteří záchranu velkých bank a společností nemohli přijmout. Obama tak za mnohé může děkovat právě Bernankemu a jeho měnové politice zahrnující také tři kola kvantitativního uvolňování, bez nichž by se americká ekonomika v letech po krizi pravděpodobně vyvíjela mnohem horším tempem.
Obamacare a ochrana životního prostředí
Obama byl prezidentem, který neváhal přijít s částečně nepopulárními návrhy. A to i přesto, že mnoha svými kroky ztrácel oblíbenost amerických voličů. Již zmiňované fiskální stimuly na pomoc americké ekonomice byly předmětem mnoha vášnivých debat. To stejné lze poté říci o Obamově zdravotnické reformě The Patient Protection and Affordable Care Act, dnes běžně nazývané Obamacare. Reformu se nakonec i přes odpor republikánů podařilo v roce 2010 schválit. Solidarita středních vrstev se sociálně slabšími měla pomoci zajistit zdravotní péči pro 30 milionů amerických občanů. Obamacare se stala předmětem mnoha diskuzí a vypadá to, že nový prezident Donald Trump se bude snažit reformu svého předchůdce zrušit.
Jedním z témat, které hrálo v programu Baracka Obamy velkou roli, byla ochrana životního prostředí. Spojené státy se za jeho působení připojily ke klimatické dohodě, na základě které by měly do roku 2030 snížit emise kysličníku uhličitého o více než 30 procent. Dá se však očekávat, že i proti této dohodě se bude snažit nový prezident bojovat.
Obamovy neúspěchy na poli zahraničních vztahů
Pokud je něco Obamovi opravdu vytýkáno, pak je to jeho působení v zahraniční politice. On sám připustil, že americká angažovanost v Libyi byla chybou. Navíc i přes enormní výdaje, které Spojené státy každoročně posílají na armádu, se nedaří vítězně skoncovat s konflikty v Afghánistánu, Sýrii a Iráku. USA si za Obamovo funkční období zajisté nedá za rámeček ani to, že rozvratem v Sýrii a v Iráku silně napomohly ke vzniku Islámského státu. Když přidáme totální rozpad rusko-amerických vztahů, nepomůže Obamovi ke kladnému hodnocení na zahraničně-politickém poli ani zlepšení vztahů s Kubou či Íránem.
Obama za své dvě funkční období značně navýšil federální dluh. Když nastupoval do funkce, byl dluh USA měřený ve vztahu k HDP kolem 90 procent. Dnes dosahuje výše 105 procent HDP. V tomto směru Obama zdatně konkuroval svým dvěma republikánským předchůdcům, za jejichž éry federální dluh rostl skokovým tempem. Na rozdíl od dluhových rekordmanů R. Reagana a G. Bushe mladšího však demokrat Obama čelil finanční krizi, kterou ani jeden z výše zmíněných republikánů řešit nemusel.
Kolik toho po Obamovi Trump ponechá?
O tom, v jakém duchu bude Obama v budoucnosti vnímán, rozhodnou následující léta. Čerstvé hodnocení odcházejících prezidentů často pozmění duch času, což se dá očekávat i v tomto případě. Otázkou je, kolik toho po Obamovi zůstane. Po většinu svého volebního období totiž musel čelit kongresu s republikánskou většinou. Mnoho svých opatření byl proto nucen řešit formou prezidentských dekretů. Ty se však dají zrušit jeho nástupcem o dost snadněji.
Obama prozatím zůstává vcelku rozporuplným prezidentem. Nelze mu upřít mnoho záslužného. Stejně tak je však velká řada věcí, která se mu nepovedla dotáhnout podle představ. Každopádně do historie se Obama zapsal celkem výrazně. A to nejen prazvláštním získáním Nobelovy ceny míru.
Autor fotografie: Pete Souza, The Obama-Biden Transition Project (CC)