Spojené státy se staly v listopadu minulého roku čistým vývozcem plynu. Situaci na celosvětovém energetickém trhu totiž ovlivnila břidlicová těžba, která změnila nejen poměry v těžbě plynu, ale také ropy.
V roce 2009 naplno propuká celosvětová finanční a hospodářská krize a cena ropy prudce padá, je k dostání za méně než 50 dolarů za barel. V dalších letech se ale situace postupně mění, světová ekonomika pozvolna roste, což se také projevilo na ropě, jejíž hodnota vzrostla v roce 2011 na 110 dolarů za barel. Zatímco někteří těžaři ve Spojených státech litují, že už nemají kde ropu těžit (americká produkce ropy neustále klesá), někteří progresivnější těžaři vidí v aktuální situaci velkou příležitost. Zjišťují, že technologie frakování – stlačené tekuté směsi, která v horninách vytváří praskliny a následně uvolňuje tekutiny, může sloužit pro efektivní dobývání ropy, zemního plynu a břidlicové ropy. Technologie je známá již od konce čtyřicátých let a v devadesátých letech byla úspěšně demonstrována inženýrem Nickem Steinsbergrem, nebyla ale rentabilní kvůli vysokým cenám technologií a tehdejším nízkým cenám ropy. S technologickým pokrokem ve vrtání a s růstem ceny ropy však došlo ke změně. Břidlicová těžba se začíná uplatňovat na komerční bázi.
Od roku 2013 dochází k hromadnému vrtání nových břidlicových polí a americká produkce ropy prudce roste. „Rozšíření těžby z břidlic výrazně změnilo nejen americký, ale i celosvětový trh s ropou a plynem. Ceny ropy kolem 100 dolarů za barel poskytly americkým těžařům dostatek prostoru pro vývoj a rozšíření nové technologie těžby z břidlic. Její mezní náklady se v posledních několika letech výrazně snížily a evidentně umožňují ziskovou těžbu i při cenách pod 60 dolarů za barel, především pak v nalezištích napojených na ropovody, které výrazně snižují dopravní náklady,“ uvádí analytik Richard Miřátský. „Američtí producenti z břidlic v současné době těží nejvyšším tempem za poslední dva roky. Vzhledem k výrazné variabilitě, začala těžba z břidlic fungovat jako vyrovnávací faktor krátkodobých výkyvů cen ropy, což dělá hluboké vrásky klasickým producentům černého zlata ve sdružení OPEC,“ dodává Miřátský. Zatímco v roce 2011 Spojené státy průměrně produkovaly 5,5 milionu barelů ropy, tak v prvním říjnovém týdnu letošního roku je to rekordních 9,5 milionu barelů ropy denně, čímž se Spojené státy zařadily mezi největší světové těžaře.
Celou situaci s nelibostí sleduje ropný kartel OPEC. Ten na vzniklou situaci reagoval na konci minulého roku, kdy se mu podařilo najít dohodu ohledně snížení produkce ropy. „Opatření, která v minulosti fungovala a snižovala celosvětové zásoby vytěžené suroviny, však tentokrát příliš velký úspěch nepřinesla,“ poukazuje Miřátský s tím, že hlavním důvodem je podle něj především výrazné zvýšení těžby z amerických ropných břidlic, které jsou konkurenční při ceně 50-60 dolarů za barel. „Negativně na cenu ropy také zapůsobil nárůst těžby v Nigérii a Libyi, na které se původní dohoda o omezení těžby nevztahovala. Od května se denní produkce těchto dvou zemí zvýšila o 0,5 milionu barelů denně, což představuje polovinu snížení dohodnutého zeměmi OPEC,“ dodává.
Kartel už má své vrcholné časy za sebou. Zatímco v roce 1970 těžil přibližně 50 procent veškeré globální ropy, nyní podíl dosahuje přibližně 30ti procent. A ropní šejkové z arabských zemí si začínají pomalu uvědomovat, že každé snížení těžby, které by vedlo k vyšším cenám, by zase znamenalo nové otevírání břidlicových polí, a tedy posílení americké konkurence. Tlačí je také čas, západní státy se snaží stále více upřednostňovat elektromobily. Na drahou ropu, která by ovlivňovala hospodářství a vedla k vysoké inflaci, tak můžeme prozatím zapomenout.
Zkapalněný americký plyn pomáhá Evropě
Z břidlic se ale těží také plyn, který podstatně změnil americký energetický sektor. Ze země, která byla velkým importérem plynu se stala nejen plně soběstačná země, ale také země exportní.Přebytek komodity na trhu se projevil tím, že ceny plynu na trhu padaly. Výroba elektřiny z plynu se stala nejrentabilnější, zatímco špinavá výroba elektřiny z uhlí se spíše omezuje. I to je důvod, proč v zemi prudce klesají emise CO2, které se téměř vrátily k úrovni z roku 1990.
Americký plyn (který je ale nutné před samotným exportem zkapalnit), je v evropských zemích velmi vítán, neboť snižuje závislost na Rusku, které je hlavním exportérem do většiny východoevropských zemí. V červnu například svůj první kapalný plyn dostalo Polsko, což premiérka Beata Szydlová označila jako "historickou chvíli". Spojené státy se tak oficiálně staly energetickou velmocí, která může využívat svou komoditu i v diplomacii.